Menu Zavřeno

Zadar 2019 – 1/2

Zdravím všechny své báječné čtenáře u nového článku! 

Po velice dlouhé době přináším výletový článek, report z naší cesty do slunného Zadaru, což je staré město na jihu Chorvatska, kam jsme vyrazili v dubnu na velikonoce. Naše dovolená trvala celý týden a máme opravdu hodně zážitků, takže pravděpodobně tento článek rozdělím do dvou částí.  

Naše cesta začala – velice příhodně – na letišti Václava Havla v Praze. Odtud jsme putovali hodinu a půl dlouhým letem do Zadaru na letiště. Na letišti na nás čekal takový starší pán, který nás odvedl na parkoviště, kde na nás čekalo auto. Během půlhodinové cesty jsme se kochali krásami přímořského města. po příjezdu k hotelu na nás čekala velice milá a usměvavá postarší paní Maria, která se s námi už mezi dveřmi srdečně zdravila, po té nás zavedla do našeho dvouložnicového apartmánu s krásným výhledem na moře. K dispozici jsme měli i kuchyňku, takže jsme se nemuseli strachovat o jídlo ani se shánět po restauracích. V blízkosti našeho apartmánu jsme měli hned dva Konzumy, což jsou místní markety. Stačilo si tedy dojít do obchodu a nakoupit si vše potřebné. Ceny v Chorvatsku jsou poněkud vyšší než u nás, ale je tu rozdílná kvalita potravin. V Chorvatsku se platí tzv. Kunami, což je místní měna. Jedna kuna se rovná přibližně 3,5 českým korunám. V konzumu se dá sehnat prakticky to samé, co u nás. Nakupovali jsme převážně maso, vajíčka, víno na večer a zeleninu. 

První den jsme nikde nebyli, jen jsme si skočili do konzumu pro něco k večeři a na snídani. Pak už jsme jen odpočívali u vínka na terase s výhledem na místní marinu, přístav. 

18.4. – čtvrtek

Ve čtvrtek ráno jsme po snídani vyrazili do starého města. Bohužel po třetině cesty jsem začala míst problémy s botami. Měla jsem takové ty klasické sandály, bohužel moje nohy na sandály nejsou stoprocentně stavěné, jelikož celý život nosím pouze tenisky. Takže mi začaly otékat a vyskakovat puchýře. Tak jsme hledali zhruba dvě hodiny obchod, kde by měli ponožky (ano, vzala jsem si do sandálů ponožky a nějak mi bylo jedno, jestli se mi někdo bude smát). Nakonec jsme našli Calzedonia, kde jedny ponožky stály asi 35 kuna, což je v přepočtu nějakých 120 korun. Moje nejdražší ponožky v životě 😄 Samozřejmě zafungoval Murphyho zákon – po koupení ponožek drahých jako blázen jsme došli na tržnici, kde měli za stejnou cenu asi 5 párů. Takže jsem byla docela dost naštvaná 😄 Navštívili jsme i místní krásné knihkupectví, kde mě dlouhou dobu lákalo zakoupit si Illuminae v originále, líbil se mi ten paperback a tak, ale když se na knihu podíval Kuba, tak mi řekl, že ta angličtina vevnitř je docela složitá a že mám počkat, že mi ji koupí později. Takže jsem si ji nakonec nebrala. 

Na místní tržnici jsme si nakoupili čerstvé jahody, okurky, rajčata, všechno báječně čerstvé, šťavnaté a voňavé. Pak jsme si objednali Ubera, který nás za 35 kuna odvezl do hotelu. Vyšlo nás to levněji, než jet autobusem. Na hotelu jsme si udělali rychlý oběd a dali jsme si poobědového šlofíčka. Večer jsme vyrazili na písečnou pláž, a cestou zpět jsme si nakoupili jídlo na další den. Celkově jsme za tento den nachodili 16500 kroků. 

19.4. – pátek 

Bohužel předchozí den, vlivem špatných sandálů, se mi na nohou objevily docela velký puchýře, že jsme nemohla skoro vůbec chodit. Proto se Kubovi rodiče společně s Kubou vydali na procházku do mariny sami, a já odpočívala na pokoji, četla si nebo poslouchala hudbu, 

Po obědě jsem se přece jenom hecla, vzala si tenisky a vyrazila s rodinou do města až na druhý konec na procházku. Vyrazili jsme UBERem. Pán, který nás vezl, si s námi začal povídat. Jmenoval se Saša a hezky se s ním povídalo. Dokonce nám sám od sebe nabídl, že kdybychom potřebovali, doveze nás, kam budeme potřebovat. Okamžitě nás napadlo, že bychom chtěli na Plitvická jezera. Nebyl to pro něj vůbec žádný problém. Tak jsme souhlasili s tím, že se mu Kuba večer ještě přes sms ozve a domluví si čas odjezdu. 

Domluvili jsme se, že nebudeme dělat nějakou velkou túru. Byli jsme se podívat u mořských varhanů, což je poměrně navštěvovaná atrakce na Zadaru. V chodníku jsou udělané díry, a jak do něj na boku naráží voda v moři, tak díry vyluzují různé tóny, které opravdu zní jako varhany. Bohužel tam bylo opravdu hodně lidí, kteří tma klábosili, takže jsem vám varhany nemohla natočit. Ale zaujalo nás to, že když byl větší vítr, tak se zvuk varhanů nesl i k našemu hotelu, což bylo docela daleko. Bohužel nás nenapadlo si vzít mikiny, takže jsme celkem dost prochladli. Na hotelu jsme si proto dali na zahřátí víno, zalezli do postelí a koukali na film. 

Já jsem za ten to den měla nějaký 7770 kroků, Kuba s rodiči 12300. 

20.4. – sobota

V sobotu jsme vstávali docela brzy, protože jsme odjezd na Plitvická jezera měli domluvený na desátou hodinu. Připravili jsme si tedy něco menšího ke svačině, hlavně pití, a vyrazili. Saša přijel přesně v deset. Cesta trvala něco okolo dvou hodin, kochali jsme se nádherným výhledem na hory a malou zátoku mezi nimi. Řidič nás odvezl na Eintrance 1 (Vchod 1), odkud jsme měli vybraný okruh 4 kilometry. Zakoupili jsme si vstupenky a vyrazili. Se Sašou jsme si domluvili, že kdybychom vyšli dřív, máme napsat, bude na blízké farmě svého kamaráda. A jinak že přijede ve čtyři. 

U Plitvických jezer bylo skutečně nádherně. Pokud jste někdo viděl film Poklad ve Stříbrném jezeře, což je film ze série Vinnetou, tak si určitě pamatujete na ty nádherné vodopády a azurová jezera. No a přesně tak to vypadalo i v reálu, jen více zarostlejší. Dokonce jsme se přes jedno veliké jezero svezli i lodí. Veškeré procházky po parku nám vynesli celkem 10 100 kroků, ale mám takový dojem, že mi telefon musel v jednu chvíli přestat měřit, protože přítelovy mamce mobil napočítal něco okolo 15 000 a to jsme šli všichni stejnou trasu

Druhá část našeho výletu do chorvatského Zadaru přibude na blogu velice brzy 🙂 Děkuji, že jste si článek přečetli, doufám že se vám líbil a že se brzy uvidíme u nějakého dalšího 🙂 

Posted in Ostatní

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *