Stála jsem na neznámém místě, všude kolem mně zářilo bílé světlo. Jsem v nemocnici? Rozhlížela jsem se a otáčela ze strany na stranu, oči ale viděly jen to bílé světlo okolo. Po nějaké chvíli rozhlížení jsem periferně postřehla pohyb. Prudce jsem se za tím otočila. Před sebou jsem viděla siluetu postavy,  která mi něčím byla povědomá. Chvíli jsme přízrak pozorovala, jestli se pohne. Nakonec jsem ten první krok udělala já. Postoupila jsem o jeden krok, pak o další a ještě o jeden. Přízrak se ani nehnul. Silueta se vznášela několik centimetrů nad zemí. Odvážila jsem se tedy ještě o jeden krok. Nic.  „Co se děje?“ zašeptala jsem si sama pro…