Menu Zavřeno

Petra Soukupová – Věci, na které nastal čas (recenzní audiokniha)

Za recenzní audioknihu děkuji vydavatelství OneHotBook 

Zdravím všechny své báječné čtenáře u nového článku!

Jak se pomalu blíží konec roku, snažím se dohnat resty, které se mi tu nakupily, i když už teď vím, že je bohužel nestihnu všechny. Jak jinak. Ale v listopadu jsem dostala několik zajímavých audioknih na recenzi, mezi nimi i novinka od Petry Soukupové Věci, na které nastal čas. 

Autor: Petra Soukupová
Interpret: Zuzana Kajnarová, Pavel Batěk, Veronika Lazorčáková, Matyáš Valenta
Délka: 11 hodin 1 minuta
Vydavatelství: OneHotBook

Když je rodina hřištěm, kde kope každý sám za sebe… Názorové třenice, tichá agrese, manželská krize, problémy s dospíváním – to vše zachycené bez servítků a z různých perspektiv. Novinka Petry Soukupové opět pracuje s autorčinými oblíbenými ingrediencemi, jenže jak dobře ví jedna z hrdinek románu, foodstylistka Alice, stejně nakonec rozhodne způsob, jakým se to uvaří a naservíruje. Ani Alicino vaření však nezabrání pozvolnému rozpadu její rodiny, pro kterou toho tolik obětovala. Tak to aspoň vidí ona – zatímco manžel Richard, který právě prodělává krizi středního věku, má na věc jiný názor. A jejich dvě děti na prahu puberty? Těm je všechno jedno. Přinejmenším do chvíle, kdy sedmnáctileté soužití jejich rodičů začne připomínat frašku… Přední česká prozaička s bolestnou otevřeností popisuje manželskou krizi, která navždy poznamená životy dospělých i dětí.


Věci, na které nastal čas bylo moje první seznámení s autorkou Petrou Soukupovou. A celkem lituji, že jsem se na tuto autorku nepodívala již dříve. Protože tato autorka je naprosto skvělá! Tato audiokniha vypráví příběh jedné české rodiny od páru po rodinu s dvěmi dětmi. Během jedenácti hodin poslechu postupně sledujeme vývoj rodiny, pozorujeme jak děti rostou, jaké mají přání a názory, jak vznikají určité problémy v rodině, až potom na konci to vyvrcholí do takové ukončeného/neukončeného konce.

Asi si teď říkáte, co sem to napsala za blbost na konvi minulého odstavce. Ono to tak možná vypadá, ale blbost to tak nějak ani není. Ona totiž ta audiokniha končí takovým zvláštním stylem, který zavání i nezavání pokračováním. Vypadá to blbě takhle napsané, ale já teď nevím, jak vám to vysvětlit, aniž bych to vyspoilerovala 😂 Nějak se totiž nemohu přiklonit ani k jedné variantě. Ono totiž na to sedí oboje – uzavřený konec vybízející k zamyšlení i otevřený konec lákající k případnému pokračování. Dokonce sem si tu poslední kapitolu teď během psaní recenze pustila znovu a pořád stojím mezi dvěma řešeními. A pořád na mě svítí ta věta „Stojí tahle rodina za záchranu?“ A já musím po tom konci říct NEVÍM. EDIT: No, tak po třetím poslechnutí poslední kapitoly už se pomalinku přikláním k variantě Uzavřený konec. Ale takhle chaoticky jsem nepřemýšlela v poslední době nad žádnou knihou a celkem mě to překvapilo.

Musím tuhle audioknihu jenom doporučit. Autorčin styl vypravování je tu skvělý, až jsem obdivovala, jak autorka dokáže postavy výborně vykreslit do podrobností a přitom se vyhnout nudným pasážím. Nepamatuju si, že bych za těch 11 hodiny poslechu (dohromady jsem po kouskách knihu poslouchala asi týden) narazila na nějakou nudnější část. Nejvíc mě ovšem bavilo dělení pohledů podle postav, protože na jednu situaci jsme tu rázem měli 4 názory, dva dospělé a dva dětské. Musím říct, že zvlášť ty dětské pohledy na různá témata mě celkem bavily, protože jak se říká – děti mají na všechno svůj vlastní názor a občas bylo naprosto úžasně poslouchat, jak mají tu svoji dětskou představivost o světě, jak by měl být.

Kdybych měla říct, která postava mi byla nejsympatičtější, tak asi malá Lola. Ačkoliv mi v některých situacích přišla moc ufňukaná, líbily se mi její názory, a hlavně jsem se skoro rozplývala nad jejími jmény pro zvířátka – králíček byl Pan Pacička a pejsek Pan Černý. To se mi fakt líbilo, hlavně protože sama jednoho králíčka doma mám a původně jsme mu taky chtěli říkat podobným jménem, ale nakonec nám to přišlo moc zdrobnělé a tak jsme ho pojmenovali Smokey. Bylo mi jí hrozně líto, když jeli do Chorvatska a jí v rozpáleném autě bolel zub a dostala horečku. Nejmíň sympatický mi ovšem byl Richard. Nějak nevím úplně přesný důvod proč, ale prostě mi jako postava vůbec nesedl. Přišel mi takový zarputilý, pořád se zajímal spíše o sebe než o druhé, děti (hlavně teda syna Káju) pořád nutil do něčeho, co ho nebaví. Jasně, ode mě je trochu pošetilé se k výchově dětí vyjadřovat, když sama děti zatím nemám, ale jelikož jsem si prošla zrovna je dobrým dětstvím, nějaký přehled o tom mám.

Fakt si sama sobě spílám za to, že jsem se na autorčiny knihy nepodívala již dříve. Co jsem tak koukala, tak jich na svém kontě má pěknou řádku. Určitě se v nejbližší době podívám na Klub divných dětí, který taky vyšel v audiopodobě, anebo na titul Nejlepší pro všechny, u které jsem koukala že je i titul Kdo zabil Snížka, což jsem pochopila že je dětská verze té Nejlepší pro všechny, aspoň tedy doufám že to tak je. Kdo jste obě knihy četl, dejte mi prosím vědět do komentářů🙂

Doufám, že se vám dnešní trochu chaotická recenze líbila, a že se na mě přijdete sem zase podívat u dalšího článku!

Posted in Audioknihy

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *