Knihoměsíc – leden 2020

Zdravím všechny své báječné čtenáře u nového článku!

Tento článek vychází bohužel s měsíčním zpožděním, a to v důsledku avizovaného stěhování, které přišlo tak nějak ráz naráz a vše se seběhlo velice rychle. Nebudu vás tu zasypávat problémy s naším starým bytem, o tom chystám samostatný článek. Ale z důvodu stěhování „narychlo“ jsem musela blog úplně odsunout a až teď, na konci února, že už vše zařízené a já mám konečně čas si sednout k notebooku a psát. Jedním z restů je samozřejmě shrnutí měsíce ledna. Tak se společně pojďme mrknout, co jsem poslouchala a četla v lednu?

Láskohledači – Tereza Barvíková – jedna z prvotin začínající české autorky Terezky Barvíkové. Knihu jsem dostala v rámci recenzních výtisků přímo z nakladatelství. Ačkoliv jsem po dočtení měla velice smíšené dojmy a knihu jsem nehodnotila úplně přívětivě, nechala jsem si to spíše rozležet v hlavě, probrala to přímo s autorkou přes zprávy na Instagramu a tak nějak jsem došla k názoru, že ta kniha není až tak špatná, jak se na první pohled může zdát. Člověk jí musí dát trochu času, více si to promyslet a trochu nad tím uvažovat. Stylisticky je ta kniha trošku hůře zpracovaná, určitě by si nějakou následnou péči ještě zasloužila, ale jako začínající young-adult fantasy z pera české autorky se jedná o povedené dílo, které jsem nakonec hodnotila 3 hvězdičkami z 5. Potenciál tam je a autorka sdělila, že bude více dílů, tak uvidíme, jak se toho nakonec ujme a co z toho vznikne. Nicméně do dalších dílů stopro půjdu.

Eragon – Christopher Paolini – na facebooku jsem ke své fb stránce Zápisník spisovatelky založila i společnou skupinu SpoČtení a to v rámci společného čtení Odkazu dračích jezdců, který jsem pořádala právě v již zmiňované skupině. Návrat od světa Eragona jsem si užila, navíc jsme to prokládala poslechem audioknihy, kteoru naprosto bravurně namluvil Martin Stránský a kterou považuji za jednu z nejpovedenějších audioknih, která u nás vznikly. Navíc co jsem stíhala tak sledovat, tak se nejedná o zkrácenou verzi, ale o plný příběh, což tomu velice přidává na hodnotě (zvláště po nedávném zjištění u audioknihy Hvězdy nám nepřály, kdy jsem při poslechu a listováním knihy zjistila, že některé pasáže v audioknize chybí a vydavatel audioknihy se o tom nezmiňuje.)

Věž úsvitu – Sarah J. Maas – V rámci pokračováním ve Skleněném trůnu, kdy jsem před Vánoci slupla Říši bouří, jsem v lednu navázala na tuto velice oblíbenou sérii a pokračovala dílem Věž úsvitu, která je předposlední knihou této série a výjimečně nesleduje příběh Cealeny Sandorthien alias Aelin Galathynius, ale tentokrát se celou dobu nacházíme v blízkosti její bývalého milence, Chaola Westfalla a jeho nynejší přítelkyní a členkou královské stráže Nesryn Falliq. Chaol se s Nesryn vydal do její rodné země Anticy, protože utrpěl velice vážné zranění, které ho upoutalo na invalidní vozík. A v Antice by měli být léčitelé, kteří umí vyléčit takto vážné zranění. Do toho se samozřejmě jedná i o politickou cestu. Samozřejmě autora zde opět ukázala své bravurní umění ve vyprávění, kdy mě udržovala u čtení a nechtěla mě jako čtenáře absolutně pustit, dokud knihu nedočtu. Velice povedená kniha a už mám před sebou pouze poslední díl, Království popela.

Devět tváří tebe – Janice Pariat – Ke konci měsíce ledna, chvíli před stěhováním, jsem si do autobusu na cestě do práce vzala takovou jednohubku vpodobě knihy Devět tváří tebe, která vyšla pod křídly nakladatelství Metafora v jejich zbrusu nové edici 7lásky. Metafora, jak víte, loni přešla pod nakladatelství dům Grada, a právě v zastoupení nakladatelství Grada, se kterým mám již několik měsíců spolupráci, mi byla tato kniha zaslána jako recenzní výtisk. Kompletní recenzi ještě nemám hotovou, kvůli stěhování jsem prakticky celý měsíc únor jen pracovala na bytě a tak, a proto na recenzích musím více zapracovat právě kvůli měsíčnímu zpoždění a odsunutí všeho do pozadí. Ale takhle ve zkratce o knize můžu říct, že je napsaná velice netradičně, je totiž z pohledu lidí oslovující dívku, celé je to psáno ve stylu „Dívala ses na mě“ takže to čtenářky vtahuje do děje coby protagonistky knihy. Právě tato zvláštnost a nevšednost vyprávění mě na knize velice chytla a knihu jsem přečetla za jeden den, dvě cesty autobusem (dokonce jsem při odpolední cestě domů přejela autobusovou zastávku, kde jsem potřebovala vystoupit, protože jsme do knihy byla hluboce začtená a zjistila jsem to až o 4 zastávky později? Takže následný návrat domů se trochu protáhl).

Proč máma pije – Gill Sims (nedoposloucháno) – První audioknihou roku – a vlastně ani nevím, jestli je první; začala jsem ji poslouchat, ale nedoposlouchala jsem ji – je Proč máma pije od Gill Sims. Loni jsem ji chvilinku četla ve čtečce, ale pak přišly recenzáky, takže šla stranou a nakonec jsem ji získala v audiopodobě, tak jsem si řekla, že to v audiopodobě zmáknu. Nezmákla. Bože můj, ta kniha byla fakt … jako já nechci být hrubá k té knize, ale byla fakt strašná. Celou dobu se to točilo kolem matky dvou malých dětí, která výchovu svých dětí absolutně nezvládá a spíše zanedbává, zanedbává i svého manžela a neustále pije. (Původně jsem chtěla napsat chlastá, ale chtěla jsem aby to neznělo tak hrubě). Fakt nějak netuším, co si o dané knize myslet. Vždyť ani není vtipná! Nebo jsem všechny ty rádoby vtipné poznámky prostě jenom nepochopila, protože sama ještě děti nemám? To jsou děti vážně tak strašně, že z toho jejich matka musí denně vypít dvě lahve vína a pořád si jen stěžovat, jak strašné děti a příšerného manžela má? Jaký si to člověk udělá, takové to má, neříká se to tak nějak? No, zpět k příběhu – za mě absolutní a veliké NE. Došla jsem někam za půlku a odložila s obrovským povzdechem. Těch X hodin u audioknihy strávených mi přišlo jako naprostá ztráta času a rozhodně nepůjdu do druhého dílu – Proč máma nadává. Jistě, své čtenáře si to najde, ale u mě tohle nepochodilo.

Manželé odvedle – Shari Lapena – Manželé odvedle byl naprostý opak první audioknihy, ať už se jednalo o příběh, zpracování nebo prostě všechno. No, to neznělo zrovna inteligentně? Ale abych to vzala za správný konec – ta audiokniha byla supr. Našlo se sice pár chybiček, díky kterým mé hodnocení kleslo z původních 5 hvězdiček na 4, ale rozhodně ji mohu doporučit. Ve zkratce – manželé odejdou na večeři k sousedům a nechají své miminko doma. A to se ztratí. Unesl ho někdo? Zabil jej někdo? Co se s ním stalo? Tyto otázky si pokládá čtenář společně s příslušnými protagonisty příběhu. Někde v půlce se vše vyvrbí a čtenáři znají pachatele, ale příběh pokračuje a odhaluje, co k činu uvedeného člověka vedlo. A ten konec mě teda odpálil do myšlenkových výšin někam hodně daleko. Po doposlouchání jsme měla problém usnout a celou dobu jsem přemýšlela nad zpracováním. Nakonec jsem ještě „za tepla“ sepsala hrubou verzi recenze, kterou jsem po dvou dnech pak učesala a vydala, prokliknete se na ni po kliknutí na název audioknihy u tohoto odstavce. Audioknihu hodnotím jako naprosto povedenou prvotinku autorky a už teď se těším, až se pustím do dalších jejích knih, které taky vyšly v audiu. 

Kirké – Madeline Miller – Konec měsíce patřil audioknize Kirké od Madeline Miller. Ta mi z celého měsíce dala poslechem nejvíce zabrat, protože jsem ji mohla poslouchat pouze po částech kvůli celkem hektickém konci měsíce, balení věcí a kompletování a třízení. Ale abych se vrátila ke Kirké, tak příběh je to velice dobře napsaný, ačkoliv bohužel obsahuje velké množství takových těch nudnějších, více popisových pasáží. Příběh je naprosto suprový, jen podotýkám, že se čtenář, potažmo čtenář musí připravit na trochu hlušší místa. Jedná se tu o mytologii, která je velice zajímavá, ale taky je potřeba zdůraznit popisy. Ale jinak jsem si Kirké velice oblíbila a musela jsem si ji koupit i do knihovny i díky té naprosto krásné obálce, kterou má. Nyní mám v mobilu koupenou Achiellovu píseň, u které jsem slyšela a četla, že se jedná o lepší příběh než je Kirké. Celkově Kirké hodnotím 4 hvězdičkami z pěti a maličkou rezervu si ponechám pro Achilleovu píseň.