Menu Zavřeno

Rachel Lippincott – Pět kroků od sebe

Zdravím všechny své báječné čtenáře u nové recenze!

Ačkoliv jsem si v návaznosti na blížící se stěhování zakázala kupovat či pořizovat papírové knihy, tak jsem se s jednou slečnou na Databázi knih domluvila na výměně – já jí přenechala Dedičku ve slovenštině od Amandy Hocking a ona mi na oplátku dala knihu Pět kroků od sebe. Původně jsem ji měla v e-verzi, ale líbila se mi tak moc, že sem si řekla – Ta rozhodně stojí za to mít ji doma fyzicky! Takže jsem s ní porušila svůj zákaz 😀 A teď ke knize!

Autor – Rachel Lippincott
Počet stran – 253
Nakladatelství – YOLI
Rok vydání – 2019
Série – /

Stella Grantová má cystickou fibrózu a její kontakt s okolním světem je minimální. Aby neohrozila své šance na transplantaci, musí se chránit před kýmkoli a čímkoli, co by mohlo být nositelem infekce. Šest stop. To je vzdálenost, kterou musí dodržovat. Šest stop – bez výjimky.
Willa Newmana léčba vůbec nezajímá. Každým dnem mu bu
de osmnáct a pak – sbohem, nemocnice. Vykašle se na léky a konečně si bude užívat života.
Will je přesně tím, od koho by se Stella měla držet dál. Pokud se k němu přiblíží a nakazí se, mohla by přijít o své místo na seznamu čekatelů. Aby se tak nestalo, musí si držet odstup. Čím víc se ale s Willem sbližují, tím víc jim předepsaných šest stop začíná připadat jako trest.
Jaké by to asi bylo, kdyby si pro sebe mohli ukrást trochu té svobody, kterou jim vzala jejich nemoc? Co by se stalo, kdyby zkrátili vzdálenost na pět stop?

Tato kniha vyšla u nás společně se stejnojmenným filmem. Z filmu jsem zatím viděla jen ukázky, ale až jej shlédnu, tak zkusím napsat nějaké porovnání s knihou. Pět kroků od sebe nám přináší příběh dvou mladých lidí – Stelly a Willa. Oba trpí cystickou fibrózou, což je závažné onemocnění napadající hlavně plíce a celkový organizmus člověka. V tuhle dobu bojuje s cystickou fibrózou okolo X lidí. Cystická fibróza se nedá zatím plně vyléčit, pouze potlačovat a zmírňovat její příznaky, případně transplantovat plíce.

Stella je právě takovou pacientkou – bojuje s cystickou fibrózou od svých šesti let. Nemocnice je jejím druhým domovem, a proto není divu, že si v ní našla pár přátel. Například svéráznou, ale vlastně strašně milou Barb, která kdyby mohla, snesla by Stelle modré z nebe. Takhle se od ní Stell musí spokojit jen s čokoládovými pudingy, kterými zajídá své léky, a hromadou pozitivního přístupu. Stejně tak od Julie, doktorky, která má krátce před mateřskou a nebude se moc dál o Stellu starat. A pak je tu Poe, nejlepší kamarád Stelly. Do nemocnice přišli ve stejnou dobu a už od mala se z nich staly kamarádi.

A pak přichází Will. Takový ten typický bad boy, který se vzpírá pravidlům a snaží se všem okolo ukázat, že jej nedokáže nic rozházet a že jeho život je jenom jeho. Setkává se se Stellou na novorozenecké jednotce intenzivní péče. A právě tam se začíná odvíjet jejich příběh.

Málokdy se mi stává, že by mě kniha rozplakala – většinou bulim jen u filmů. Ale právě Pět kroků od sebe toto dokázala. V některých prvcích mi to připomnělo příběh Hazel a Augusta z knihy Hvězdy nám nepřály od Johna Greena. Tu vám jistě připomínat nemusím, tu knihu nebo film zná určitě skoro každý. Na rozdíl od Hvězd se ale Pět kroků po celou dobu odehrává v nemocnici, až pak ke konci na chvíli mimo ni, ale jinak pořád jen v nemocnici. Poprvé mě to trochu překvapilo, že se to celé odehrává jen na jednom místě, ale postupem času mi došlo, že je to naprosto jedno. Nezáleží na tom, KDE se kniha odehrává, ale CO se v ní odehrává.

Co mě ale dále uchvátilo na této knize, je ta obálka. Ta byla v trochu jiném formátu použita i ve filmu. Jedná se totiž o plíce vytvořené z květin, a v knize je to zmiňované jako obraz, který Stelle namalovala její sestra Abby, když šla do nemocnice. Abby pokaždé namalovala Stelle nějaký obraz, ale právě tento byl její nejoblíbenějším a také je v knize několikrát zmiňován. Líbila se mi hodně scéna, kdy Will se tiše vkrade na operační sál a vyvěsí tam stejný obrázek ještě před tím, než jde Stella na operaci se žaludeční sondou.

Autorčin styl vyprávění je opravdu hodně čtivý, napoprvé, když jsem knihu ještě četla ve čtečce jsem ji přečetla za jedno odpoledne. Co mě v knize bavilo, bylo střídání pohledů, protože si člověk mohl přečíst názor obou postav na jednu dané téma. Za co jsem ale hodně ráda, je to, že tu autoři neupozadili ostatní postavy, ale nechali je pěkně se rozvíjet a žít vlastní životy. Netočilo se to celé jenom kolem Stelly a Willa, ale seznámili jsme se tu také s kamarádkami Stelly – Myou a Camilou, ale také s kamarády Willa Jasonem a Hope. Docela se těším i na ten film. Ačkoliv dle mého věku nejsem cílová skupina takovéhle literatury (protože co si budem – tato kniha zcela jistě patří do young adult, už jen proto, že oboum hrdinům je náct), tak tahle kniha mě fakt uchvátila. Na knize kromě Rachel Lippincott pracovali ještě Mikki Daughtry Tobias Iaconis, autoři scénáře k filmu.

Posted in Knihy

2 Comments

    • Tery Engli

      Ahoj Katko, děkuji moc za komentář 🙂 Knihu stopro doporučuji, akorát teda si k ní připrav balení kapesníčků, já to vobrečela jak želva (a to i ten film, pokud budeš chtít, tak na něj taky mrkni, je to jedna z filmových adaptací, která se celkem dobře drží knižní předlohy) 🙂

Napsat komentář: Katka - knihy pod lupou Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *