Knihoměsíc – květen 2023

Zdravím všechny své báječné čtenáře u nového článku!

V rámci znovurestartu blogu jsem se rozhodla, že se vrátím k pravidelnému měsíčníku, který mě vždycky celkem bavil, a to je Knihoměsíc. V tomto měsíčníku dávám takový malý přehled toho, co jsem za uplynulý měsíc přečetla a poslechla jako audioknihu. Audioknihy poslední dobou moc už nejedu, trochu mě to pustilo a zaměřuju se teď hlavně na čtení jako takové, takže audioknihy tu dneska nemám k představení žádné. Ale za to všechny knihy, které jsem četla, byly skvělé a nezažila jsem žádné knižní zklamání.

My děti ze stanice ZOO – Christiane F. – po strašně dlouhé době jsem dostala chuť na re-reading Dětí ze stanice ZOO. Vlastně už ani nevím, co bylo tím impulzem, možná to bylo z důvodu, že jsem byla už přehlcená fantasy a romány a potřebovala jsem něco jiného, jiný žánr, tak jsem sáhla zrovna po téhle knize. Tuhle knihu asi četlo už hodně z vás, kdo ne, tak doporučuji to napravit. Kniha naprosto skvěle ukazuje, jak v historii byl v Berlíně a celém Německu problém s drogami. Ačkoliv se doba mění, neuškodí na podobné věci stále upozorňovat. Zavedla bych to i jako povinnou četbu ve školách. Když jsem byla na základní škole, tak jsme tuhle knihu měli jako volitelnou a i tak si ji přečetla celá naše třída, nebo aspoň co si pamatuju, tak většina spolužáků ji aspoň prolistovala. Pro ty, kteří by přece jenom nevěděli, o čem kniha je – My děti ze stanice ZOO vypráví příběh mladé Christiany, která se, jak by se v dnešní době řeklo, chytla špatné party. I když bych já osobně neřekla, že se to stalo takhle, prostě se seznámila s pár lidma v Domě středu, což byl dům pro mládež vedený církví. Co začalo lehkými drogami jako LSD, pokračovalo postupně dál přes valium atd. až po nejtvrdší drogu – heroin. Kniha je doprovázená i fotografiemi, které zobrazují, jak drogy dokážou člověka zničit. 4/5

Heartstopper 1+2+3+4 – Alice Oseman – v květnu jsem byla opět v Bulharsku (kdo mě trošku zná, tak ví, jak jsem Bulharskem skoro posedlá 😀 ) a těsně před odjezdem jsem si dala první díl Heartstopper (v češtině to u nás vyšlo jako Srdcerváči, ale já to mám doma v angličtině). Co vám mám povídat – 4 cute komiksy o Nickovi a Charliem? Jak se seznámili, jak se do sebe zamilovali a jak Charlie postupně snaží uzdravit ze své mentální nemoci – poruchy příjmu potravy. První díl je takový nejvíc cute, sladký, postavený čistě na tom, jak se Charlie zamiloval do Nicka a ten k němu taky něco cítí, ve dvojce už jde jejich vztah trošku více do hloubky. Trojka přinese mnohem temnější témata právě kolem mentálního zdraví, a čtyřka už je skoro srdcervoucí (docela poetické k tomu názvu, nemyslíte?). Společně s čtením Heartstopper jsem „započala“ konečně svoji cestu za tím, abych mohla číst v angličtině mnohem více. Jelikož HS je komiks, který neobsahuje příliš velké množství textu, dokázala jsem to číst bez toho, abych musela mít mobil s překladačem v ruce. Tím pádem jsem si v pohodě mohla číst v letadle. Kdo angličtině aspoň trochu rozumíte, doporučuji Heartstopper v angličtině aspoň zkusit. Já měla s českým vydáním problém v tom, že mi přišlo že to není nic pro mě, že to nemá ten správný Vibe na mě, jak o tom psali všichni ostatní, co si to zamilovali. A tak jsem tomu dala šanci v angličtině, a přijde mi, že v angličtině je to prostě víc přirozenější? Nevím, jak to přesněji nazvat, tak snad to pochopíte 🙂 Zároveň jsem všechny 4 díly shrnula takhle do jednoho odstavce, protože přece jenom se jedná o komiksy, které přečtete za jednu hodinu a mluvit o tom jako o celku je daleko snažší. Navíc, co jsem tak viděla, tak Alice Oseman, autorka Heartstopper, chystá na konec letošního roku pátý díl, a měl by v budoucnu být i šestý. Tak snad předobjednávky na pětku budou brzy (podle Goodread by kniha měly vyjít v listopadu, tak předobjednávky by mohly být třeba někdy v září – hned jak budou, objednám). 5/5 za všechny díly.

Achilleova píseň – Madeline Miller – Ačkoliv jsem kdysi dávno četla Kirké, tak Achilleova píseň se mi tak nějak obloukem vyhýbala. A pak jsem na ni narazila u Zuzky z profilu @zuzkaanotuje a v tu samou dobu jsme měli na Booktooku slevu 20 % na nákup. Jedno s druhým se sešlo a já měla knihu v košíku a objednanou (společně s Deníky Alana Rickamana, ke kterým se snad dostanu velice brzy). A musím říct, že jsem udělala velice dobře, že jsem se nakonec rozhodla si píseň objednat, protože bože! Proč jsem si tu knihu nepřečetla dříve? Když takhle zpětně zapřemýšlím, tak mi Achilleova píseň přišla o něco lepší, než Kirké (i když co jsem tak viděla ohlasy, tak to spousta lidí má právě že spíše obráceně). Z bájí a pověstí zná asi každý Achillea, Hectora a bájnou bitvu o Tróju. Madeline nám tu ukazuje trošičku jiný příběh – jak Achilleus vyrůstal, jak se potkal s Patroklem a jak se nakonec vydal vstříc svému osudu do Tróje, jak se zapojil do bitvy, kterou vyvolal útěk krásné Heleny. Co mě na knize ale strašně bavilo, byl vztah Patrokla a Achillea. Podle některých historiků nebyl jejich vztah pouze platonický, ale někdo se domnívá, že byl i milostný. A tímto stylem pojala vyprávění právě i Madeline, a stvořila tu příběh plný hrdinství, neohroženosti a dobrodružství a na pozadí milostný podtext Patrokla a Achillea. (Prosím, jne mě kdyžtak dole v komentářích opravte, jestli to skloňuju správně – Patrokla, nebo Patroklose? Nejsem si totiž jistá, který tvar je správný 😀 Tak do ví, tak mě prosím kdyžtak opravte). Knížku jsme přečetla za dvě odpoledne a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Na konci i slzičky ukáply. Krásný příběh, který rozhodně mohu doporučit. 5/5

Léto mezi řádky – Alena Štraubová – jakožto spousta jiných lidí mívám občas období, kdy nemohu v noci spát. A když nemohu spát, co jiného dělat než vyplnit prázdné hodiny bez spánku dobrou knihou. A tak jsem si do čtečky koupila jednohubku Léto mezi řádky od české autorky Aleny Štraubové, kterou můžete znát z instagramu pod nickem @zpet_ke_knize. Je to čerstvá novinka, nedávno vyšla u Fragmentu, a ohlasy slibovaly pěkné letní kratší čtení. Tak jsem se do toho pustila, začala jsem někdy v 11 večer a skončila těsně před druhou ráno. Nemohla jsem se za boha odtrhnout od příběhu. Ačkoliv jsem tak nějak tušila, jak to skončí (ona vám hodně napoví obálka 😀 ), tak jsem si užila každou stránku. Všechny postavy mi tu byly sympatické, i když k některým jsem měla jisté výhrady (a k některým jsem měla větší výhrady, a jednu postavu jsem skoro nenáviděla) a celý příběh tak nějak přirozeně plynul. I když některé věci byly podle mě trošičku na sílu kvůli příběhu, neubralo to na čtení ani špetku. Navíc to byla kniha, která mě díky své čtivosti dostala z knižní krize, do které jsme spadla právě po dočtení Achilleovi písně. Takže Alenko, děkuju za to, že jsi knihu napsala (pokud tohle čteš), a pevně věřím, že se u tebe můžeme těšit na další zajímavé příběhy 🙂 Trošku mě bolelo, jak to dopadlo mezi Denisem a Vendy, ale takový je život, ten si prostě nevybírá, a naopak jsem byla hrozně nadšená z konce, jak to Vendy nakonec celé vymyslela! Miluju takovéhle hurá akce na poslední chvíli! 5/5