"Prokašlaná" cesta autobusem ....


Zdravím zápisníci!

Tak jsem takhle jela jedno odpoledne z jednoho nejmenovaného města do druhého nejmenovaného města. Bylo cca půl 6 odpoledne, a to už moc lidí autobusem nejezdí, tak jsme se těšila, že si užiju hodinku cesty v klidu. No, jak jsem se spletla ...

Nastoupila jsem, zaplatila, posadila se, klasika. Přede mnou seděla starší paní, za mnou starší pán, přes uličku slečna zhruba v mém věku, a četla si. Zřejmě to bylo hodně zajímavé a napínavé, protože se do toho dívala velmi zaujatým pohledem. Jelikož jsem chtěla jen odpočívat, opřela jsem se pohodlně o opěradlo sedačky, a dívala se ven na ubíhající krajinu. Zhruba ve čtvrtině cesty pán za mnou zakašlal. Nebylo to nic neobvyklého, každý máme kašel, ale bylo jasně slyšet, že si ani nedal ruku před pusu. Za necelou minutu znova, pak znova a znova. Opět bez použití ruky, čímž všechny bacily padaly za můj krk. Trochu jsem se na sedačce posunula níže, a vytáhla z kabelky mobil a sluchátka. Pustila jsem si svou oblíbenou hudbu.

Knižní série, které si chci přečíst do konce roku 2016


Zdravím zápisníci!

Dneska bude čistě knižní vykecávací článeček. Chtěla bych vám tu ukázat, jaké knižní série bych si chtěla přečíst (případně dočíst, pokud ji mám rozečtenou) do konce roku 2016. Možná toho bude hodně, a budu se modlit, abych to zvládla :D

1) Sukuba (Richelle Mead)

První díl z této série jsem měla doma, ale četla jsem v tu dobu jinou knihu, a pak jsem musela Sukubu vrátit do knihovny, ale mám v plánu se při nejbližší návštěvě opět podívat po Sukubě a pujčit si jí.


Události za posledních pár dní + Jak to bude o prázdninách s blogem?


Zdravím zápisníci!

Poslední dobou (což asi i vidíte) nemám na blog absolutně čas. Podle toho to taky vypadá. No, a během zbytku prázdnin ani moc čas mít nebudu. Ne že bychom odlétali někam na dovolenou, to absolutně ne, dovča pak asi v lednu, ale budeme tak trochu předělávat náš společný pokoj, aby se tam vešel ještě jeden psací stůl.

Zhruba druhý týden v srpnu totiž pojedeme vyzvednout můj nový stolní počítač. Rozhodla jsem se pro něj proto, protože mám na STEAMu docela dost her, a nemám je jak hrát. V dnešní době je docela zvláštní najít holku, co se takhle zajímá o hry jako já. No, ale abych to nezakecávala. Prostě budeme upravovat pokoj, a pak sestavovat ten počítač. Dále samozřejmě má být v srpnu hezky, takže se určitě budeme válet u bazénu. Možná si vždycky zalezu na chvíli do stínu, a něco sesmolím, ale spíše očekávejte to, že články budou vycházet minimálně, přece jenom kdo by seděl celé dny u notebooku a psal.

Jinak určitě víte, že jsme za minulých 14 dní absolvovala trhání osmičky, článek o tom najdete zde - EXTRAKCE OSMIČEK, ke všemu jsem teď na antibiotikách kvůli zánětu. Já se toho prostě nikdy nezbavím :(

Včera jsem byla poprvé v životě na opravdovém fotbalovém zápase. Přijeli Turkové, konkrétně Fenerbahce Istanbul, a přijeli na pražskou Letnou (moudří už vědí, že tam sídlí AC SPARTA PRAHA ). Byla jsem pozvána na fotbalový zápas, a protože jsem tam nikdy nebyla, nakonec jsem šla. Jasně, měla jsem trochu strach, jestli je to bezpečné, ale turkové celou dobu byli zticha, docela mě i zklamalo, že během zápasu zafandili snad jen jednou či dvakrát, protože prý mají skvělé pokřiky a skvělé supporty.

O tom fotbalovém zápase bude samostatný článeček, nebudu se tu o tom moc rozepisovat.

Dále budu v srpnu jezdit ještě skoro každou neděli taky na fotbalové zápasy, ovšem už ne jako návštěvník, ale jako člen týmu (ne fotbalového týmu, ale jako člen klubu). Jakého klubu, a proč, to se dozvíte v jiném článku)

No, a poslední věc - v září budu spouštět přihlášky na Blogerskou zpovědnici 3, nějak během srpna si dám dohromady nějaké zajímavé otázky, chci letos tu zpovědnici udělat maličko jinak, ale nechte se překvapit. Letos se budou moci přihlásit absolutně všichni, takže nejen blogeři, ale i čtenáři blogů. V minulých dvou ročnících se přihlásit mohli jen blogeři, ale letos povoluji účast i čtenářům.

V minulých ročnících byl jeden velký problém. Totiž - ne každý, kdo vyplnil dotazník, pak poslal odpovědi zpátky, což mě trochu mrzelo, protože nakonec z asi 30 přihlášených bylo 12 odpovědí. Chci tomu letos zamezit, a proto na odeslání odpovědí budou mít přihlašující pouze 3 dny, a kdo je neodešle do 3 dnů, dostane emailovou upomínku, a pokud ani po té upomínce neodešle odpovědi, bude vyškrtnut ze seznamu.

No, to by pro dnešní info článek bylo všechno, já jdu sepisovat zážitky ze včerejšího fotbalového utkání, a těším se na vás u dalšího článku :)

Beauty recenze #19 - Nobilis Tilia Oční gel Euphrasia


Zdravím zápisníci! 

Po delší době tu mám opět pro vás recenzi na něco z kosmetiky. Chtěla bych se omluvit, že jsem tak dlouho nepsala, ale byla jsem nemocná (moudří už vědí, že jsem ležela doma po trhání osmiček, článek o tom můžete najít zde - PEKLO JMÉNEM EXTRAKCE OSMIČEK )

Produkt, o kterém dneska budu mluvit, jsem dostala od zastoupení firmy Stromyš.cz, už jsem na jeden produkt od nich psala článeček, konkrétně to byla recenze na krém na ruce, najdete ji zde - KRÉM NA RUCE NOBILIS TILIA.

Peklo jménem Extrakce osmiček!


Zdravím zápisníci!

Dneska vám tu budu vyprávět o jenom z nejhorších dní a nejhorším období v mém životě. Předem se chci omluvit, pokud ten to článek někoho vyděsí nebo vystraší, ale prostě takhle se mi to stalo, a proto to tak bude popisováno.

Nejdřív ale začnu trochu minulostí. Je to cca 5-6 let, kdy jsem byla na trhání první osmičky. Pamatuju si, že jsem to ráno byla děsně vyděšená, a hrozně náladová. Ale dokázala jsem se v pohodě najíst, nasednou do auta a celou cestu se jen klepat, co se bude dít. Po příjezdu do oné ordinace si mě pan doktor prohlédl, a řekl, že mi píchne injekci, která celé okolí znecitliví, a pak nic neucítím. Již od mých raných dětských let mám hrůzu z jehel, takže i nějaká ta slzička ukápla. Obecně píchání jehlou, a zvlášť v ústní oblasti mě dodnes velmi bolí, ale to je vedlejší. Poté mě pan doktor poslal do ordinace, že musíme počkat, až umrtvovací látka zabere.

Zhruba po deseti minutách na mě zavolala sestřička, že už můžu. Máma tam šla se mnou, a seděla v rohu a pozorovala. Když jsem si lehla, byla jsem už přímo vyděšená. Máma nabídla panu doktorovi, že mi dá sluchátka s hudbou, že jsem pak klidnější. Naštěstí a k mojí spokojenosti pan doktor souhlasil, jen mě upozornil, že nesmím usnout.

Celý zákrok trval zhruba patnáct minut. Musel dáseň rozříznout, a jelikož osmička nešla vytáhnout, musel ji rozvrtat. Nepamatuju si, že by mě to nějak extra bolelo. Měsíc na to jsem pak šla na druhou osmičku, a už nebyla tak vyděšená. Asi se psáte, proč jsem si v tak mladém věku (bylo mi zhruba 14 let) nechala vyoperovat horní osmičky. Bylo to potřeba kvůli rovnátkům. Nebo teda ne přímo kvůli rovnátkům, ale kvůl tzv. přepážce, která se nasadí na stoličky, a pravidelně každých 14 dní se utahuje, a ona roztahuje dáseň. Díky ní jsem měla jeden čas mezeru mezi předními zuby.

Tak, a teď bych ráda přešla k tomu "peklu", o kterém vlastně bude zbytek článku. Zhruba před měsícem jsem byla u své zubařky s tím, že mě na dovolené bolela pravá dolní strana, tam co je osmička. Paní zubařka mi udělala rentgen, a zjistila, že to, co tam bolí, je klubající se osmička, a že je trochu zkažená. Protože nebyla úplně vylezlá, bylo těžké ji spravit, proto mi paní zubařka napsala žádanku na trhání. Byla jsem z toho nadšená, těšila jsem se, že mě to zbaví bolesti. Jo, kdybych věděla...

Po dvou týdnech od vydání žádanky jsem jela do Prahy do Nových Butovic na Stomatologické centrum. Pan doktor mi chtěl osmičku vyoperovat hned, dokonce říkal, že mi vyndá obě najednou, pravou i levou, čímž mě děsně vyděsil, tak jsem začala couvat, a řekla mu, že spěchám do práce, že to necháme na další týden. Zaplatila jsem stovku za konzultaci, a rychle odkráčela z ordinace. Možná jsem to měla podstoupit hned, a nic neodkládat. Ovšem - byla bych na tom stejně.

O týden později jsem přijela znovu do Nových Butovic. Ráno jsem pro jistotu nesnídala, protože mám docela slabý žaludek, a bála jsem se, že bych se pozvracela. Přesně v půl 11 jsem byla vyzvána do ordinace 9. Pan doktor se usmíval, sestřička Slovenka taky, jenom mě se klepaly kolena, jako kdybych stála na vibrační plošině. Posadila jsem se do křesla, a pan doktor vytáhl docela velkou jehlu. Zatla jsem nehty do držadla, a v hlavě si říkala - bože můj, ať to už skončí. Po deseti minutách vzal skalpel, a začal pracovat. Jenže ta injekce zcela nezabrala, takže to bylo, jakoby řezal do živého. Celá jsem se z té bolesti zpotila, a špatně se mi dýchalo. Sestřička mě uklidňovala, říkala mi, abych dýchala nosem, a otírala mi ubrouskem zatoulané slzy. Cítím se hrozně, že jsem ve svých 20 letech před doktorem brečela, ale já strašně špatně snáším bolest, zvlášť bolest hlavy a zubů.

Po té, co mi byla píchnuta druhá injekce, nastalo opět několikaminutové čekání, kdy jsem si v hlavě říkala, kdy to se mnou sekne. Naštěstí jsem ležela. Pak začal konečně zákrok, trvající asi dvacet minut, a obsahující mnoho bolesti. Pan doktor doloval osmičku z dásně ohromnou silou, měla jsem pocit, že mi zlomí dáseň. Slzy už skoro tekly proudem, hodná sestřička mě pořád konejšila, že už to bude. Nakonec pan doktor konečně vytáhl osmičku, která místo dvou kořenů měla tři. Oddychla jsem si, a odmítla si vzít zub domů. Nechtěla jsem se na něj koukat, protože tahle potvora mi způsobila utrpení, které další týden pokračovalo.

Během večera, kdy už jsem klidně ležela doma, začala anestezie opadávat, začal se objevovat otok, a bolest. Vzala jsem si utišující léky, a pokusila se usnout. Ráno jsem se podívala do zrcadla, a zhrozila se. Obrovský otok na pravé tváři, začervenalé místo, a hrozná bolest. Takhle to trvalo do čtvrtého dne, kdy začal otok mírně opadávat. Ovšem jakmile začal mizet otok, začaly se bolesti zvětšovat a zintenzivňovat. Bolest mi vystřelovala do pravého spánku, a do ucha. Sedmý den už po otoku nebyla ani stopa, zůstala jen malá bulka v tváři. Po celý týden mi z rány vytékal hnis, takže jsem se snažila si pusu vyplachovat aspoň vodou. Nemohla jsem ani otevřít pusu, takže jsem se nemohla ani najíst. Za celou tu dobu jsem zhubla 5 kilo.

Bolesti i nadále přetrvávají, už je to více jak týden (ve středu to byl týden přesně) od zákroku. Samozřejmě, že každý bolest vnímá jinak. 

Nechci tímto nikoho zastrašit, ale teď vím, že dokud nebude levá osmička, ta poslední co mi zbyla, bolet, tak na vyndání sama od sebe nepujdu. Určitě ne dobrovolně.


Tak to by bylo vše k článku, a k peklu, které jsem zažila. 

Huawei P8 Lite - Recenze + Co je v mém mobilu

Zdravím zápisníci!

Nedávno (na konci dubna) jsem dostala nový telefon, protože ten můj předchozí HUAWEI ASCEND G6 (článek o něm zde HUAWEI ASCEND G6) přestal zničehonic fungovat. Normálně přestal reagovat displej. Poslali jsme ho tedy na reklamaci, protože měl ještě rok záruku. První reklamace byla zamítnuta s tím, že přístroj funguje normálně. Ještě ten den, co ho Kuba dovezl z Alzy domů, přestal opět fungovat, takže druhý den opět na reklamaci. Tentokrát reklamaci uznali, a následoval další ěmsíc čekání. Nakonec nám bylo řečeno, že závada na přístroji je neopravitelná, a že nám vrátí peníze, což jsem nakonec i uvítala, a už jsem vybírala nový telefon, který bych chtěla. Nakonec jsem si vybrala HUAWEI P8 LITE GOLD. Kuba má ten samý, jen v bílé barvě. Bílou jsem chtěla původně já, ale jelikož bychom si je pletli, tak jsem si nakonec vybrala zlatou verzi (asi jsem si myslela, že budu vypadat stylověji :D ).