Alison Belsham – Tatérka

Zdravím všechny své báječné čtenáře u nového článku!

Asi jste si všimli, že nějakou dobu jsem teď na blog nepřidávala. Rozhodla jsem se dát si na chvíli od blogování pauzu. Začínala jsem to pociťovat jako povinnost a ne jako koníček, což nechci, aby se z toho stalo. Začínala jsem se potácet mezi prací a blogem, denně trávila u počítače i 12 hodin denně, začínala se nervovat, že nemám napsané články a nemám hotové fotky a vůbec všechno okolo. Tak jsem si jedno odpoledne řekla dost a rozhodla se pro pauzu. Musím říct, že mi to velice pomohlo, už na sebe necítím takový nátlak, jako předtím? Myslím, že každý blogger by si měl čas od času dát chvíli pauzu?

Ale to jsem utekla od tématu. Tématem dnešního článku je totiž kniha Tatérka, thriller, který jsem měla na seznamu už delší dobu. Když se na mě v knihovně konečně dostala řada, skoro jsem běžela do knihovny si knihu vyzvednout? A za téměř dva dny jsem ji i slupla. Jak se mi líbila se dočtete níže!?

Autor: Alison Belsham
Počet stran: 354
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2019
Série: Tatérka #1

Když během tetovacího veletrhu v anglickém Brightonu objeví tatérka Marni Mullinsová podivně znetvořenou mrtvolu, ochromí celé město strach. Podle všeho tu řádí sériový vrah, který zaživa vyřezává umělecká díla z těl svých obětí. Marni skrývá tajemství a má pádné důvody, proč nedůvěřovat policii. Jak se proto rozhodne, když ji navštíví mladý, čerstvě povýšený inspektor? Pomůže mu vyšetřit jeho první vraždu, nebo se po stopách vraždící zrůdy vydá sama?

Jak jsem již psala výš, thrillery zrovna moc horlivě nečtu. I když už jsem si našla oblíbenou autorku – Michele Campbell, kterou u nás vydává Mystery Press – pořád nejsou thrillery mým oblíbeným žánrem coby čtenář primárně fantasy knih a románů. Ale občas je třeba vystoupit ze své komfortní zóny a sáhnout i po něčem jiném. Zrovna Tatérku jsem měla na listě napsanou už delší dobu, zhruba dva roky, kdy mi v minulé práci o ní pověděla kolegyně. Jenže jsem nevěděla, jestli se mi bude líbit natolik, abych si ji rovnou pořídila domů, a pak jsem na ni zkrátka zapomněla. Připomněla se mi až teď, když jsem narazila na autorčinu novou knihu Inkoust, která na Tatérku navazuje. Hodila jsem si tedy v knihovně rezervaci a čekala. Když jsem dostala echo, že ji mám připravenou, skoro jsem pro ni běžela. A přečetla ji za jeden jediný den. 

Tatérka vlastně vypráví o ženě, Marni, která jednoho dne na tatérské akci najde v kontejneru mrtvolu. Později se ukáže, že ta mrtvola nebyla ledajaká. Chyběl jí kus kůže! Leckoho by toto vyděsilo a i já z toho byla celkem vykulená, ale asi ne tak jako Marni, když se to dozvěděla. Po městě se očividně pohybuje člověk, který lidem zaživa stahuje kůži s tetováním! Odporná představa, že? Fuj. No a tak nějak se Marni coby znalkyně přichomýtne k vyšetřování, kde pomáhá Francisovi, novému inspektorovi. 

Ostří nože, hebká kůže,
bodni, řízni, čepel žízní,
stahuj kůži
tetovanou
rudou tuší postříkanou.

Tatérka je velice dobře napsaná, text čtenáři ubíhá velice rychle (chvílemi možná až moc rychle), autorka se tu moc nezdržuje s nějakými zdlouhavými popisy. Téma této knihy je celkem brutální, krve se tu objevuje spousta, a přesto se kniha čte tak nějak lehce. Co mě ale v knize velice zklamalo, bylo konečné odhalení vraha. Nemyslím tak přímo odhalení, jako hledání ho. Protože policie v databázi měla jeho jméno a všechno, a přesto to nakonec bylo zcela jinak! To je tak jediný šrám na celé knize, který mě zklamal. Ale jinak mohu knihu vřele doporučit.