Taky se vám stalo, že jste nějakou knihu, potažmo sérii, odkládali se slovy – tohle počká… A když jste se do ní pustili, nenáviděli jste sami sebe, že jste ji odkládali? Přesně tohle se mi přihodilo s Dvorem, a to i přesto, že mě kamarádka přemlouvala, abych si to konečně přečetla. Po dočtení obou dílů sama sebe skoro nesnáším. A autorku nesnáším a miluju zároveň. Divná kombinace, co?