Storytime: Roadtrip na Ligu mistrů do Mnichova!

Zdravím všechny své báječné čtenáře u nového článku!

Dneska tu pro vás mám opět storytime – tentokrát o tom, jak jsme se rozhodli zajet si na 2 dny do Mnichova, abychom mohli jít na Ligu mistrů UEFA!

Jakožto velcí fandové fotbalu jsme si už před nějakou dobou říkali, že bychom někdy rádi navštívili zápas ligy mistrů. A jedna příležitost se nám naskytla, když jsme byli v srpnu v Bulharsku – Kuba se jen tak spontánně podíval na stránky FC Bayernu Mnichov, a všiml si, že na zápas s FC Viktoria Plzeň (v Mnichově) se dají zarezervovat lístky – vyplníte si „žádost“ o lístky a když se uvolní, přijde Vám info o tom, že jsou volné, zda je chcete a musíte je rovnou zaplatit. Dali jsme si tedy rezervaci na dva lístky, a čekali, až nám přijde info. Trvalo to pár dní, už jsme byli v Česku doma, když přišel Kuba, že mu přišel email – máme dva lístky do Mnichova! Na zápas Ligy mistrů! Nemohla jsem být šťastnější – uvidím poprvé naživo svůj milovaný Bayern, kterému fandím už asi 5 let a ještě jsem na jejich zápase nebyla!

Hned jsme tedy poslali platbu za lístky (jeden stál 50 euro cca) a Kubí hned i objednal hotel kousek od Mnichova, abychom to měli z krku a nemuseli na to myslet. Čas plynul, a najednou se přiblížil začátek října. A přišel velký problém – odjet jsme měli v pondělí ráno 3.10. A já v pátek 30.9. onemocněla. Dostala jsem brutální chřipku, nemohla jsem se skoro hýbat, teklo mi z nosu jak z protrženého stavidla, kašlala jsem tak mocně, že jsem myslela, že mi prasknou plíce, a naše minidovča v Německu byla ohrožena. Zrušit se to nedalo, protože stornopoplatek v tom hotelu by nás vyšel přes 80 % ceny – tedy na nějakých 150 euro – a měli jsme koupené ty lístky. Ty by asi i šly prodat přes internet, ale já se tak strašně těšila, že jsem zarytě řekla „Ne, já to vyležím a pojedeme.“ Celý víkend jsem ležela, potila se, lila do sebe horký čaj, a brala Paralen, a podařilo se mi to jakž takž vyležet. Takže jsme jeli.

V pondělí ráno jsme si vzali tedy věci a jeli jsme. Do auta sem si vzala teplé chlupaté ponožky a teplou mikinu, a na cestu čaj. Do kaslíku v autě jsem dala celou krabici papírových kapesníků, a Kubí mi v Ostrově zastavil v lékárně a koupil mi sprej do nosu, abych nějak porazila tu blbou rýmu. Za cca 3 hodiny jsme dojeli do hotelu Eberlwirt v Bruckbergu v Německu, cca půl hodinky od Mnichova. Ubytovali jsme se, já cítila, že je mi o dost lépe, tak jsme se vypravili se podívat na letiště před Mnichovem. Kromě fotbalu jsme také velcí nadšenci letadle a planespottingu, takže jsme cca 20 minut jen tak pozorovali letadla na vyhlídce. Protože cestou zpět do hotelu jsme měli mekáč, a měli jsme oba dost hlad, zajeli jsme si tedy na jídlo a vzali si ho s sebou na hotel.

Druhý den ráno přišla další rána – Kubovi začalo bejt špatně. Měl stejné příznaky jako já, takže jsme usoudili, že tu chřipajznu ode mě chytil. No, a co teď? Jsme v cizí zemi, daleko od domova, večer nás čeká zápas. No tvrdil mi, že to bude dobrý, tak jsme vyrazili do Kauflandu kousek od hotelu, koupili si snídani a obrovské balení takových těch balíčků s kapesníky. Dali jsme si snídani (na hotelu jsme sice měli v ceně snídani, jenže jsme ji zaspali, protože byla jenom do devíti a my se vzbudili až po půl desátý), chvíli odpočívali a pak jsme vyrazili do Mnichova.

Dojeli jsme do studentského kampusu, kde je obrovské parkoviště, které doporučují využívat právě v tyto dny, kdy se hraje nějaký zápas atd. Zaparkovali jsme, zaplatili si parkování (jenom půl eura na den!) a vlezli do metra, kterým jsme se dopravili na Marienplatz, jedno z nejvyhlášenějších náměstí v Mnichově. Courali jsme venku, zašli jsme si do mini-fanshopu Bayernu koupit šály, skákli jsme si do restaurace na menší obídek (dali jsme si jen pečené kuřecí prso s hranolkami), cestou potkali strašně moc čechů-plzeňáků, míjeli obrovský fanshop Bayernu, kam jsme se zašli jen mrknout (chtěla jsem si koupit dres v limitované edici k Oktoberfestu, ale Kubovi se motala hlava, tak jsem ho nechtěla zatěžovat – ten dres už se bohužel ale nedá koupit, takže si docela drbu hlavu, že jsem tu šanci promarnila 🙁 ) a kolem čtvrté hodiny (zápas začínal v 18:45) jsme se pomalu vydali směrem ke stadionu. Popojeli jsme tedy metrem na stanici u stadionu, a pomalým krokem se vydali tam. Sice jsme na stadion došli téměř o hodinu a půl dřív, než začínal zápas, ale nám to vůbec nevadilo, protože v těchto dnech stejně doporučují dorazit na stadion dříve, a my stejně už neměli co dělat.

Stadion jako takový je nádherný. Obrovská svatyně fotbalu, majestátní stavba! Prošli jsme security prohlídkou a rovnou se vydali k našim místům. Systém nám přidělil sedačky až úplně nahoře, ve třetím poschodí. Cesta k němu vedla přes strašně moc schodů, takže jsme nahoru dofuněli a cestou k sedačkám si koupili pití. Usadili jsme se a chvíli jen nasávali tu atmosféru tak obrovského stadionu. Jen pro informaci – do Alianz Areny se vejde 80 tisíc lidí! Což je obrovské číslo!

Shlédli jsme předzápasový trénink, a pocitově se připravovali na nadcházející utkání. To nakonec přišlo a po prvních pěti minutách hry přišel první gól Bayernu a aréna málem vybuchla.

Zápas nakonec skončil 5:0 pro Bayern, a my spokojení se vypravili na cestu na metro. Musela jsem si cestou zpět vyfotit arénu, protože venku už se setmělo a aréna svítila rudě na znamení vítězství Bayernu.

Jelikož na stadion dorazilo přes 75 tisíc lidí (nebylo bohužel vyprodáno), cesta byla dosti problematická. Na stadionu se sice dá zaparkovat – stadion má vlastní parkoviště pro cca 8 tisíc aut, ale drtivá většina prostě přijela metrem nebo MHD, a stejně tak se chystali i odjet ze zápasu. Před takovým mostem, který vedl k metru, byla závora a lidi se procpávali malou dírou mezi zdí a tou závorou, takže se tam vytvořila strašná zácpa těl a já měla strach, aby mě ty lidi neušlapali. Přece jenom na výšku jsem poněkud nižší, a strašně lehce se ztratím v davu. Naštěstí jsme do metra dorazili v pořádku celí, nacpali jsme se do něj a čekali na odjezd. Díkybohu jsme jeli jenom asi 3 zastávky.

Dorazili jsme k autu, a vyrazili na hotel, spokojení z právě prožitého zápasu, nachcípaní a unavení.

Druhý den ráno jsme vstávali brzo a rovnou vyrazili na cestu domů 🙂 A to je všechno z našeho výletu na Ligu mistrů! Doufám, že se vám článek líbil, a určitě mi dole v komentářích dejte vědět, zda jste někdy v Mnichově byli! 🙂

S láskou vaše