Nezapomeň (recenzní kniha)

Recenzní kniha

Mít tak paměť jako slon. To bych si v životě pískala. Ovšem osud mě obdařil děravým mozkem, ve kterém vzpomínky a důležité věci propadávají jako semínka z malin při pasírování přes cedník. Ovšem na druhou stranu bych asi nechtěla mít paměť takovou, že bych si pamatovala všechno. Znám člověka, který má fotogenickou paměť a díky tomu (a svému zápalu pro danou věc) dokázal vystudovat magistra. Když něco vypráví (a může to být naprosto cokoliv), tak bych ho vydržela poslouchat hodiny. Stal se pro mě velmi důležitým. Stejně jako se stal Gavin důležitým pro Joan. 

Autor – Val Emmich
Počet stran – 389
Nakladatelství – Omega
Série – /
Rok vydání – 2018

Roztomilý debut o tom, co se stane, když se dívka, která nemůže zapomenout, spřátelí s mužem, který si zoufale snaží vzpomenout.

Gavin, truchlící nad smrtí svého partnera, v žalu spálí každou fyzickou upomínku a prchá z Los Angeles do New Jersey. Zde žije desetiletá Joan, dcera přítele, která se narodila se vzácnou schopností vybavit si každý detail z každého dne svého života. Doufá, že mu pomůže udržet při životě vzpomínky na jeho milovaného Sydneyho. Gavin a Joan uzavřou dohodu: Joan bude sdílet své vzpomínky na Sydneyho ze šesti návštěv u nich v minulých letech s Gavinem a Gavin ji na oplátku pomůže vyhrát lokální soutěž textařů a pomůže jí ke slávě. Tato zvláštní dvojice má cíl psát a vzpomínat. Dokud jedna z Joaniných vzpomínek nepřiměje Gavina pochybovat o tom, že ho Sydney doopravdy miloval. Kniha Nezapomeň je vtipný a dojemný příběh ztráty, vzpomínek a přátelství.

Poslední dobou se mi daří narážet na zajímavé publikace. Kniha Nezapomeň nám ukazuje na jedné straně člověka, který ztratil milovanou osobu a pomalu ztrácí i vzpomínky, a na druhé malou holčičku, která nedokáže zapomenout jedinou důležitou chvíli ve svém životě – a to je jí teprve 10 let. Na pozadí příběhu roste velké přátelství spojené s hudebním projektem – časté narážky na Johna Lennona dávají najevo lásku k hudbě. 

Asi nikdo z nás si v životě nedokáže představit, že by ze dne na den, doslova z hodiny na hodinu ztratil někoho pro sebe velmi důležitého. Bohužel takový je život. Garvin je právě tou osobu. Ztratil svého milovaného manžela Sydneyho, v žalu spálí doslova svůj dům a prchá z Los Angeles do rodného New Yersey. Má tu nejen rodinu, ale také kamarádku Paige. A právě díky Paige se seznamuje s malou Joan Lennon. Ano, zde se ukazuje velká láska rodičů k hudbě, která se odráží nejen ve jméně dítěte, ale také v nahrávacím studiu patřícímu k rodinnému domu. Na jedné straně ztráta, na druhé něco nového – Jak tohle může dopadnout? 

Co se stane, když se dívka, jež nemůže zapomenout, spřátelí s mužem, který si zoufale snaží vzpomenout? 

Jméno Val Emmich jsem až donedávna vůbec neznala, a to až do doby, než jsem na webu narazila na jeho knihu. Mimo to jsem také objevila informaci, že je to herec. Tyto informace ve mně tak trochu evokují domnění, že je to jeho příběh. Jeho vlastní vzpomínka. I když se v knize tvrdí, že příběh je zcela fiktivní. 

Co mě v knize potěšilo, byl styl vyprávění. Autor má úžasný talent, díky kterému jsem si každou scénu přehrávala před očima jako filmy, které běhaly Joan v hlavě. V kapitolách, které byly psány „z dívčina pohledu“, se totiž občas ukázaly pasáže psané ve druhé osobě. Jakoby Joan mluvila přímo ke čtenáři. Tyto kraťounké pasáže dodaly celému příběhu nádech blízkého přátelství. Zatoužila jsem dostat se do knihy, poznat tu zvláštní holčičku osobně a slyšet ji hrát na kytaru. Věřím, že by se mi nikdy nechtělo z jejího malého koutku světa odejít. 

Co mi v knize ale chybělo. bylo pojmenování kapitol. Myslím to tak, že i když se kapitoly střídaly z pohledů pouze dvou postav, z jinačích publikací jsem zvyklá aspoň na vyznačení, které kapitoly vypráví jaká postava. Zrovna nedávno jsem dočetla knihu, ve které se pohledy dvou postav střídaly takřka po dvou odstavcích a to byl teprve zmatek.  Jasně, někdo by mohl namítnout – „Jsou to jenom dvě postavy, tak to není potřeba“, ale ze začátku mi vždy chvilku trvalo zorientovat se a pochopit, kdo to vypráví, protože se první věty kapitol mohly zdát taky z pohledu maminky nebo tatínka. 

Na zadní straně knihy je hodnocení: „Tato kniha vás pohladí po duši a zahřeje u srdce.“ Napsal to Garth Stein, autor bestselleru Záblesk světla. Kupodivu (a nestává se mi to často) jsem cítila přesně to, co vyjádřil Stein ve svých slovech. Ta kniha ve mně zanechala jakési vnitřní blaho, klid u srdce. Pro mě se tenhle příběh stal výjimečným a vím, že se k němu v budoucnu opět vrátím.