Knižní recenze – Vážka (Michel Bussi)

Zdravím 🙂

Věřte, tenhle článek se mi nepíše nijak lehko. Nemám, vlastně absolutně nesnáším, negativní knižní recenze. A bohužel – i na mě ukázal prst osudu, a i já bohužel jednu negativní musím napsat. Musím, protože kdybych ji napsala kladně, i když taková není, nemohla bych se sama na sebe podívat do zrcadla.

Abych to dál neprotahovala, jedná se o novinku mezi knihami – Vážka. Zpočátku jsem z knihy byla nadšená, ale … no, uvidíte sami.

Žánr – Světová literatura, Thriller

Rok vydání – 2012

Překlad – Miluše Krejčová

Vazba – Pevná, s přebalem

Hlavní postavy – Vyšetřovatel Crédule Grand-Duc (o dalších hlavních postavách poněkud váhám)

Anotace – Když se ve Francii těsně před Vánoci zřítí letadlo letící z Istanbulu, vypadá to, že všichni zahynuli. Pak ale záchranáři najdou poblíž letadla živé miminko. Jenže na palubě letadla byly dvě děti v tomto věku. A protože se tak stalo v době, kdy testy DNA jsou ještě věcí neznámou, stojí policie před těžkým rozhodnutím: je miminko Lyse-Rose z bohaté a vlivné rodiny Carvilleových, nebo Emily z obyčejné rodiny Vitralových? Nakonec je dítě prohlášeno za Emily. Carvilleovi se s tím ale nechtějí smířit a najmou si soukromého detektiva, který má dokázat, že dítě patří jim. Osmnáct let pátrá bývalý policista ve Francii i v Turecku, ale marně. Rozhodující důkaz se mu najít nepodaří. Když už chce se vším skončit, padne jeho zrak na staré noviny, kde se o případu psalo. Vše se mu náhle spojí a on pochopí, jak to bylo. Byla nalezeným dítětem Lyse-Rose, Emily, anebo bylo všechno úplně jinak a někdo celou tu dobu se všemi postavami dramatu obratně manipuloval? (zdroj – zadní strana přebalu knihy)

Vlastní názor – Tentokrát nebudu vlastní názor dělit na 3 části, ale napíšu to do jednoho úseku. Bude to tím, že jsem knihu ani nedočetla. Já nevím, jestli jsem tak hloupá a nechápavá, ale prostě mi ten děj nic neřekl. Navíc -přišlo mi, že se tam skáče ze scény do scény. V jednom odstavci mladík čte zápisky vyšetřovatele, a ve druhém je nějaká dívka se zbraní v ruce a něco hledá. Já sem, co se týče knih, náročná, to uznávám. A prostě – tahle kniha mě moc nenadchla. Nezaujala mě ani dějem, ani prostředím, ani postavami. Jediné, co se mi na knize líbilo, by styl napsání. Teď nevím, jak to přesně vyjádřit, ale celá kniha je postavená na vyprávění toho vyšetřovatele Grand-Duce (snad to píšu správně) z jeho zápisků, které si čte student místní školy v kavárně. Jo, a obal knihy mě zaujal. Ale jinak – není to prostě můj šálek kávy, tuším že to je žánr Thriller, a takové mě nikdy moc nebraly. Omlouvám se všem fanouškům této knihy, ale prostě každému se nemůže líbit všechno.

Na závěr – knihu jsem nedočetla, moc mne nenadchla, ani nezaujala. Určitě se časem pustím to re-readingu.

Nevím, jestli knize můžu dát hodnocení, když jsem ji nedočetla. Ale kdybych musela, dala bych tak 3/5.
Knihu nedočtenou odkládám zpátky do knihovny, snad se k ní později vrátím. Byla mi poskytnuta jako recenzní výtisk od společnosti Albatros Media, čímž jim tímto děkuji.

Z této recenze mi bude ještě hodně dlouho smutno, protože si myslím, že kniha má velký potenciál, a určitě si najde mnoho a mnoho fanoušků a čtenářů, ale … nechci se opakovat. Však už to víte.

Já doufám, že se spolu uvidíme u dalšího článku. A doufám, že nebude takhle smutně negativní. Zatím ahoj 🙂