Knižní recenze – Münsterův případ (Håkan Nesser)

Dlouho nebyla žádná knižní recenze na blogu, koukám. Měla jsem toho teď moc, pomalu dávám dohromady všechny resty, které mám ohledně blogu 🙂

Doufám, že se vám líbí abecední seznam knižních recenzí 🙂

Čtecí maraton jsem musela odložit, protože jsem četla akorát v pondělí, a pak zbytek týdne nic. Krom čtvrtka večer, to jsem přečetla téměř celou knihu Úsměvy žen.

Dneska se tu ale společně zaměříme na knihu od spisovatele, jež mě delší dobu míjel. Ani vlastně nevím, proč jsem po jeho knize nesáhla, a teď toho hluboce lituji, že jsem si jeho knihy nepřečetla.
Dostala se mi do ruky kniha Münsterův případ, což je asi šestý díl série Inspektor Van Veeteren. Kamarádka mě ubezpečila, že v těch knihách jsou sice stejní lidé, ale jiné případy, a že tolik nevadí, že jsem předchozí díly nečetla. No, mě to vadí, a teď dvojnásob, když jsem poznala styl psaní tohoto spisovatele. Pojďme se na to tedy podívat!

Žánr – Detektivky, Světová literatura

Rok vydání – 1. vydání originálu 1998, v ČR 2016

Překlad – Helena Matochová

Vazba – Vázaná

Pár vět o autorovi – Håkan se narodil na farmě v Kumla, Po univerzitě pracoval jeden čas jako učitel. Jeho první román vyšel v roce 1988, s povoláním učitele skončil v roce 1998, tehdy se stal spisovatelem na plný úvazek. V roce 2006 se s manželkou Elke přestěhoval do New Yorku. Momentálně žije s rodinou v Londýně.

Hlavní postavy – Münster

Vlastní názor  – Na detektivky jsem přesedlala teprve nedávno. Nikdy jsem je moc nečetla, a už teď vím, že to byla chyba. Aspoň tyhle severské detektivky mě měli chytit dřív. Naprosto jsem si užila obrovskou dávku kriminalitiky v knize. Vyšetřování, nové okolnosti, komisařovi myšlenky, jak se věnoval případu i na vlastní pěst, hledal stále nové a nové důkazy, a nevzdal se, když se vše zdálo zbytečné. Děj velmi rychle utíkal, knihu jsem „slupla jako malinu“ za dvě odpoledne. Líbily se mi popisy, charaktery postav, líbily se mi zápletky, kdy se někdo přiznal k vraždě, a všichni z toho byli na větvi. Proto vlastně nekoukám na české kriminálky, ani na zahraniční v televizi, a radši sáhnu po knize. Protože v knize bývají popsány pocity vyšetřovatele, pocity těch, co spáchali zločin, ten děj prožíváte souběžně s postavami. To se vám u seriálu nestane.

Co se mi ale u knihy nejvíc líbilo, a tím si autora velmi cením – neprozradil vraha na začátku. To právě bývá i v těch seriálech, že víte, kdo je vrah, a jen sledujete, jak se snaží kriminalisté na to přijít. Tady v knize byl ten vrah tak … nečekaný? Ano, nečekaný. Nikdy na světě bych si nemyslela, že zrovna tahle postava byla vrahem. Překvapilo mě to opravdu hodně. Myslím, že ani slovenský autor Dominik Dán nevyzrazuje ve svých detektivkách na začátku pachatele. Ale četla jsem od něj zatím jednu knihu, takže nemůžu soudit.

Postav bylo v knize dost. Ale důraz byl vždy kladen na ty nejdůležitější. Podezřelé, inspektora Münstera, jeho kolegyni Morenovou, bývalého inspektora Van Veetera, a občas se tam mihla žena Münstera, a další kolegové. Inspektor mi už v knize byl velmi sympatický, takhle bych si kriminalistu představovala. Věčně zabraný do práce, unavený, vystresovaný, pořád hledající nové důkazy. Musím říct, že mi ho chvílemi i bylo líto, hlavně k závěru knihy, kdy se napětí a stres stupňoval. Já kdybych měla být kriminalistkou, tak byhc to nevydržela, ten tlak a vše okolo. 😀

Jelikož to byla moje první severská detektivka (sice jsem četla dvě od Nesba, ale nedočetla jsem je, takže se to vlastně ani nepočítá), tak jsem si nedokázala předem představit prostředí okolo. A proto mě nadchly popisy jednotlivých míst, osob, situací. Některé byly podrobnější, některé méně. Některé byly až hodně podrobné, až příliš realistické, ale díky tomu jsem si tu situaci uměla docela živě vybavit před vlastníma očima. Po celou dobu čtení mi severské prostředí bylo blíž a blíž, až tak, že se mi zachtělo tam okamžitě odcestovat 😀 No, snad se mi to někdy splní.

Celkové hodnocení – 5/5

Doufám, že se vám dnešní recenze líbila. Jaké máte zkušenosti se severskými krimi? Doporučili byste mi něco? Nějak mě ty detektivky chytly 😀