Zrcátko (recenzní kniha)

Kniha jako dělaná do dnešní doby!

Ale vážně. S nedávnými událostmi okolo úniku citlivých dat a okolo Facebooku je tato kniha takovým bleskem v bouřce. Jasně svítícím, přinášejícím s sebou jisté poselství. A vsadím se, že autor, když toto dílo tvořil, tenkrát netušil, jak blízko se přiblíží pravdě! Dílo, jehož první verze spatřila svět ještě v dobách, kdy Facebook byl jen studentským výmyslem na Harwardu a Twitter neexistoval. Pojďme se spolu podívat na knihu, která není jen výborným příběhem, ale varováním z budoucnosti!

Autor – Karl Olsberg
Počet stran – 456
Nakladatelství – Omega
Série – /
Rok vydání – 2018

Nahlédněte do budoucnosti, ve které se technologie stává děsivě inteligentní.
Jako digitální odrazy nás samých, Zrcátka neustále vědí, co jejich majitelé chtějí, cítí a potřebují. Jemně řídí chování lidí a starají se, aby se každý cítil dobře. Když si novinářka Freya povšimne, že se její Zrcátko chová podivně, začíná se ptát, jakou moc tyto přístroje vlastně mají. Pak pozná autistu Andyho a odhalí, že se Zrcátka stále víc míchají do života svých majitelů – i proti jejich vůli.
Když se svými poznatky vystoupí na veřejnosti, má to nedozírné následky…

Walnut System, firma, svět. Každý se na tuto společnost dívá jinak. Drtivá většina uživatelů Zrcátek se na ni dívá jako na tu nejlepší společnost. Malinkatá hrstka lidí ji proklíná. A několik lidí se ji snaží zničit. Vlastně, ne ji, ale zrsíť.

Popravdě, nějak nevím, kam přesně tuto knihu zařadit. Do sci-fi? To bývá žánr oplývající technickými vymoženostmi z budoucnosti. Na internetu je označována jako thriller. To podle mého uvážení není správné zařazení, spíš bych zůstala u té sci-fi.

Dokázali jste si někdy představit, jaký svět bude za 10 let? Že budeme ovládat konzole vlastním tělem, vznikne virtuální realita k počítačovým hrám, naše životy budou záviset na sociálních sítích. A právě takováhle problematická témata jsou obsažena v knize Zrcátko. A co to vlastně je? Malý přístroj, k němuž máte brýle, mikrofon, dokonce i drona! Je to „virtuální kamarád“, vaše druhé JÁ. Po nasazení Zrcátka už nic nebude jako dřív. To pocítil i Andy, jedna z hlavních postav naší knihy.

Andy je autista. Matka a její přítel si mysleli, že by Zrcátko mohlo Andymu pomoct dostat se více mezi ostatní lidi a omezit jeho čas strávený na internetu. Netušili však, jakou katastrofu tím spustí. Naproti tomu tu máme Carla, jednoho z majitelů firmy Walnut System, nebo třeba Freya, novinářka, která až doposud si nemohla Zrcátko vynachválit, obzvlášť při své práci. Ale počkat, opravdu se její dron lekl pavouka?

Zrcátko se učí od svého uživatele veškeré informace a ukládá si je do své vlastní paměti. A taky na tzv. Zrsíť, virtuální systém. Nebojte, je to zcela zabezpečené proti úniku dat, aspoň to firma Walnut Systém stále tvrdí dokola. Jenže jak se k Zrsíti denně připojují další a další lidé, začíná se vše tak nějak vymykat kontrole.

Kniha byla velmi čtivá. A to jsem netušila, že by mě mohla až tak chytit, protože popravdě se o takovéhle technické věci skoro nezajímám. Ale přečetla jsme ji za dva večery, na mě docela úctyhodný výkon, neboť v poslední době nemám na čtení moc času. Ale na tuhle knihu jsem si ho vyčlenila a stálo to za to. Autor má neuvěřitelný talent popisovat věci a okolí tak, aby se u toho čtenář nenudil. A zároveň z jeho vyprávění cítíte jisté náznaky varování. Protože technika jde tak strašně rychle dopředu, že když při čtení knihy pomyslíte na to, že to bude jednou, v brzké době, realitou – přeběhne vám mráz po zádech. Mně přeběhl, několikrát.

Díky této knize jsem si uvědomila, jak strašně moc jsme jako lidé ovládáni sítí. Technikou. Internetem. Vše se zdokonaluje, modernizuje. Spousta lidí na světě má strach, že jednou někdo vyvine tak dokonalého androida, že za nás bude dělat veškerou práci. Ale co kdyby to způsobilo, že lidstvo vymře? Neženeme se do vlastní záhuby tímhle neutuchajícím technickým pokrokem?

Knize bych vytkla snad jen neustálé opakování stejných slov – zrsíť, zrpták, zrbrýle atd. Ze začátku mi tato slova přišla naprosto boží, protože se to hodí ke slovu Zrcátko. Jenže když pak každé slovo najdete na dalších 5 stránkách nejméně 5x, časem vás velmi rychle omrzí. Jenže na druhou stranu chápu, že při takovém technickém tématu je to docela důležité, používat takováto slova, aby čtenář byl neustále v obraze. Ale s postupem knihy mi byla tato slova spíše nepříjemná, otravná.

A jak vlastně dopadne boj proti zrsíti, jenž ovládá 90 procent lidstva? To se dočtete právě v knize Zrcátko.