Z Paříže do Paříže (Joseph Joffo)

Zdravím čtenáři!

Nad touto knihou jsem strávila pár chvil. Dobrá, nebylo jich zase jen pár, ale takových několik hodin. Nemohla jsem se od ní vůbec odtrhnout.

Když jsme se ve škole učili o tomhle tématu, nikdy se to dobře neposlouchalo. Aspoň mě ne. Ale na druhou stranu (což je ironie malinko) jsem se o toto téma zajímala. A když se mi dostala do rukou tato kniha, čekala jsem všechno. Jen ne tak zábavnou knihu. I když ono o holokaustu se špatně žertuje. Ale autor to dokázal.

Původní název – Un sac de billes
Žánr – Biografie a memoáry, Světová literatura
Rok vydání – 2017
Překlad – Eva Pilařová

„Neuvěřitelný, avšak pravdivý příběh začíná v okupované Paříži, kde dva bratři, desetiletý Joseph a dvanáctiletý Maurice, tráví čas jako ostatní kamarádi školou, pouličními hrátkami i lumpárnami. Až do dne, kdy musí na kabátě začít nosit žlutou hvězdu. Pak se situace zásadně změní. Nacisté pořád přitvrzují, Židům jde o život, a tak tatínek rozhodne: kluci musí pryč. Okamžitě, sami, bez papírů, mají odjet nočním vlakem, nějak se dostat přes demarkační čáru a pak za staršími bratry do svobodné zóny na jih Francie. Vydávají se tedy na nebezpečnou cestu, téměř bez peněz, vybaveni jen svou bystrostí, statečností a instinktem. Nikdo netuší, že potrvá ještě tři roky, než válka skončí, ani zda se všichni znovu setkají.“ (zdroj – zadní strana knihy)

O téhle knize jsem se dozvěděla pár dní před vydáním její filmové podoby, v rámci spolupráce s Mladou frontou. Téma nacismus a židé jsme brali naposledy na střední škole v dějepise, což je cca 3 roky zpátky. Vždycky mě tohle téma zároveň děsilo i zajímalo. Ne z toho pohledu, že by se mi to líbilo, ale bavilo mě zkoumat, jací byli nacisti svině.Nedokázala jsem si někdy představit, že by se někdo o tomhle tématu mohl vyjádřit vtipnou formou. A přesto se to jednomu člověku podařilo. Joseph vypráví svůj vlastní příběh desetiletého kluka, který se se svým o dva roky starším bratrem vydává tajně před demarkační čáru vstříc starším bratrům ve svobodné zóně Francie.

Už od začátku jsem se do knihy začetla a nemohla se od ní oprostit. Autor celý příběh pojal velmi poutavým stylem, jeho vyprávění mě neuvěřitelně chytlo. Dokázala jsem prožívat všechny strasti a radosti dvou malých chlapců na útěku.

„A co Menton, kde je Menton?“
Maurice ukázal směrem doleva.
„Ten je až tamhle, blízko Itálie.“
Rozjímám a pak se zeptám:
„A co adresu? Máš adresu?“
„To víš, ale stejně bychom to našli, holičství tam nemůže být zas tolik.“
„A co když dělají něco jinýho?“
Teď zas rozjímá Maurice. Pak zvedne hlavu:
„Proč ty vždycky všechno tak zašmodrcháš?“ (strana 95)

Chlapci se potají dostanou až ke svým bratrům do svobodné části Francie. Aby svým bratrům pomohli, hledají si práci. Musím říct, že jsem po celou dobu čtení obdivovala, jak se ti dva kluci dokázali se vším tak šikovně vypořádat a ještě to brát s humorem. Na knihu se určitě podívejte, doporučuji však před zhlédnutím filmu.