Knižní recenze – Úsměvy žen (Nicolas Barreau)

Jakožto mladá holka občas podléhám zamilovaným příběhům. A jeden takový zamilovaný příběh se mi dostal k rukám od nakladatelství MOBA. Pojďme se na něj společně podívat.

Žánr – Román, Pro ženy, Světová literatura

Rok vydání – 2016

Překlad – Eva Osinová

Vazba – Vázaná

Pár vět o autorovi – Nicolas se narodil v Paříži, vystudoval románské jazyky a historii. Po studiu pracoval jako prodejce knih v knihkupectví, a začal psát. Dodnes žije v Paříži, kde píše své romány.

Hlavní postavy – Aurélie, André

Anotace – „Aurélie Bredinová je hezká, mladá kuchařka z Paříže. Před časem zdědila po otci restauraci „Le Temps des Cerises“ – Čas třešní. Když ji opustí přítel, přestává věřit v upřímnou lásku a bloudí smutně městem.Ačkoli vůbec nečte, náhodou se ocitne v knihkupectví a objeví knížku Úsměvy žen od Roberta Millera. Začte se do ní a od první stránky má pocit, že má s knihou překvapivě mnoho společného: hrdinka se Aurélii hodně podobá, nosí dokonce stejné šaty a v knize existuje i restaurace Čas třešní. Aurélii to tak překvapí, že nabyde dojmu, že tohle nemůže být náhoda, nýbrž osud, a zatouží po osobním setkání s autorem knihy…“

Vlastní názor  – Zamilované romány, to je moje. I proto jsem si ji vybrala v nabídce nakladatelství MOBA. Není to nijak originální příběh, konec knihy byl tak trochu předvídatelný už po polovině knihy, je to takový ten klasický romantický příběh, jaký vídáme ve filmech. Jak říkám, nic originálního, na druhou stranu, kniha mě fakt bavila. Děj byl maličko uspěchanější, co se mi na něm ale líbilo, bylo, že se kapitoly knihy střídaly. Jedna byla o Aurélii, druhá zase o Andrém, a tak se to střídalo, takže čtenář věděl o obou postavách, a žádná nebyla „přehlížena“. Každé postavě bylo v knize věnováno dost času, což se mi líbilo. Co mě na knize zaujalo ze všeho nejvíc, byla sem tam rozeseta francouzská slova, a na konci recept na Menu zamilovaných 🙂

Nejprve bych začala Aurélií, protože přece jenom, ona je taková hlavnější postava, než André.

Co se týče Aurélie, maličko mi přišla během knihy taková … naivní? Podle mě si myslela, že když napíše tomu autorovi dopis, že on za ní kvapem přijede, zamiluje se do ní, a budou spolu žít. Nebo aspoň tak jsem to z ní cítila. Samozřejmě mi jí bylo líto, když jí opustil přítel kvůli jiné ženě, to asi zabolí, ale prostě mi přišla trochu moc naivní no. Trochu jsem se v ní viděla 😀 Ne že bych četla nějakou knihu, ve které bych viděla sama sebe (teď to zní trochu blbě) 😀 Trochu jinak – nečetla jsem nikdy knihu, ve které by ta psotava byla já. Že by měla stejné oblečení, byla na stejném místě, stejně se chovala a tak. Ale v Aurélii jsem se trochu viděla z toho pohledu mírné naivity. Před zhruba třemi lety jsem totiž taky byla takhle naivní. Nebudu tu ale vykládat o sobě 😀 Aurélie jako hlavní postava se mi líbila.

André se mi jako druhá hlavní postava moc líbil. Tajemný záhadný muž, skrývající svou identitu. To se mi moc líbilo. Sice mi cchvílemi přišel takový až moc upracovaný, pořád se jen věnoval práci, a neměl pomalu čas ani na svoji matku. Chápu, že práce v nakladatelství asi je náročná, spíš určitě, ale tak každý si i během velkého množství práce najde čas na svoji rodinu, ne? V tomhle mi trochu vadil, že vlastně se o svojí matku … nechci říct nestaral, ale zanedbával ji. Vlastně se o ní začal pořádně zajímat, až když si zlomila nohu a skončila v nemocnici. Ale celkově se mi Andrého postava v knize líbila. Taková ta typická mužská postava v romantických filmech, co každou chvíli běží v TV.

No tak Paříž. Co k tomu dodat? Nikdy jsem v Paříži nebyla, a slyšela jsem takové dvě verze o tom, jak Paříž vypadá. Na jednu stranu je to nádherné romantické město, na druhou stranu je tam všude strašná špína a smrad. Tak mi to bylo popisováno. Samozřejmě z knihy na mě dýchal takový typický francouzský styl. Malá restaurace v zapadlé uličce, pak malé knihkupectví, a láska rodící se mezi dvěma lidmi (vlastně třemi, když to řeknu takhle blbě). Prostředí se mi v knize moc líbilo.

Celkové hodnocení – Dneska hodnotím knihu 5/5. Rozhodně knihu doporučuji všem slečnám a ženám, které mají rády romantiku a Paříž. Pokud nečekáte něco unikátního, originálního, ale chcete si jen příjemně počíst a na chvíli se „podívat“ do Francie, rozhodně si knihu přečtěte.

Jak to máte vy se zamilovanými romány? Určitě mi dejte vědět v komentářích, a já se na vás budu těšit u dalšího článku! Ahoj !!