Knihy

Knižní recenze – Než jsem tě poznala (Jojo Moyes)

Zdravím zápisníci!

Tak trošku se mi pomíchali recenze na knihy, které jsem přečetla ještě ke konci loňského roku, a na knihy, které jsem už přečetla v roce 2017. No nic, snad se mi to podaří dát dohromady 😀 Knihu, kterou vám dneska představím, určitě všichni znáte. Ten příběh bláznivé slečny a invalidního vozíčkáře, kteří se do sebe bláznivě zamilují, ale jeden z nich bohužel už nechce žít. Ano, chytří (a ti, co si přečetli nadpis) pochopili, že se jedná o nejkrásnější román na světě, nebo aspoň tak ho vidím já, Než jsem tě poznala, který byl dokonce i zfilmován. Tak se na něj pojďme podívat.

Žánr – Romány, Pro ženy, Světová literatura

Rok vydání – 2013 (mám paperback s filmovou obálkou, ten vyšel v roce 2016)

Překlad – Lucie Mikolajková

Vazba – Paperback

Anotace Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud.

Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise…

Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje. (zdroj – www.databazeknih.cz).

Hlavní postavy – Louisa, Will

Vlastní názor – Na děj této knihy jsem byla duševně připravená, protože jsem předtím viděla film. No, připravená … Myslela jsem si, že jsem. Nebyla. Ani zdaleka ne.

Zrovna u téhle knihy se mi potvrdilo to skoro známé pravidlo “Kniha je lepší než film”. Kniha mě totiž tak neuvěřitelně zasáhla, že se to snad ani nedá vyjádřit slovy, a navíc ve filmu toho dost chybělo. Kdo by přece jenom nevěděl, o čem je řeč (i když věřím, že všichni víte, tuhle knihu zná totiž každý) – jde o příběh šestadvacetileté Louisy Clarkové (ve filmu ji ztvárnila Emilia Clark – úsměvné bylo, že má stejné příjmení) a pětatřicetiletého Willa Traynora, postiženého muže na invalidním vozíku. Willovi rodiče, Camilla a Steven Traynorovi, najmou Louisu coby ošetřovatelku Willa. Louisa nemá zpočátku ani podezření, proč ji najali. Netuší, co se Will chystá udělat.

Pomalinku se Louisa a Will sbližují, i když ze začátku to tak nevypadá. Will je k ní odtažitý, místy skoro až hnusný. Ale Louisa se nedá, vydrží se svým optimismem, až se nakonec spřátelí. Co mě u filmu zamrzelo, byly scény, které ve filmu byly vynechány. Například jsem byla zvědavá na scénu, kdy Louisa jde do bludiště na hradě, a dostane klaustrofobický záchvat. Jakožto klaustrofobik mě zklamalo, že tato scéna ve filmu nebyla. Zajímalo by mě, jak ji filmaři zpracujou. Mrzí mě, že tam nebyla, fakt. Ne že bych snad někomu přála klaustrofobické či jiné záchvaty, to ne. Zpátky k příběhu. Louisa se jednoho dne dozví, proč ji rodičče Willa najali. Rozhodne se, že udělá vše pro to, aby Will svůj názor změnil, a začne plánovat různé vycházky a zážitky. Zpočátku je z toho Will otrávený. Asi bych taky byla, abych se přiznala.

Nebudu vám tu vyprávět celý děj, protože to byste si pak tu knihu nemuseli vůbec číst. Jen podotknu, aby jste si ke knize připravili (hlavně na závěr) velkou krabičku kapesníčků. Tohle by totiž rozplakalo i slona (nechápu, proč mě napadlo zrovna tohle zvíře … to je jedno). Myslím, že mi tento příběh změnil moje myšlení. Doteď jsem se spousty věcí bála, bála jsme se dělat nové věci, stejně tak jako Louisa. Ale po přečtení téhle knihy si myslím, že už nikdy nebude můj život jiný. Nikdy. Louisa mi zpočátku přišla taková uťápnutá, zasedlá, tichá myška, která žije ve vlastním malinkém světě v rodinném kruhu. Kromě toho, že se oblékala velmi výrazně, pestrobarevné barvy, výstřední modely, prostě takové třeštiprdlo. Docela mě překvapilo, když v knize vyprávěla, že nikdy neviděla film s titulkama. Stejně jako Will jsem si o ní myslela, že je tak trochu divná 😀 Jinak se mi ale líbila, zamilovala jsem si tu její zapálenost, jak se nenechala odradit od toho, co ji čeká, jak chtěla za každou cenu přimět Willa změnit názor. 

Will, co bych k němu řekla. Asi jenom to, že mi ho bylo strašně líto. Neodkážu si prostě představit, že bych kvůli jedné nehodě přišla o celý svůj život. Je pravda, že můj život není a asi možná ani nebude tak aktivní, jako byl ten Willův, ale i tak jsem ho strašně litovala. Při čtení mi opravdu bylo smutno, a tak nějak i chápu, proč na konci udělal to, co udělal. Asi bych to udělala taky.

Valná většina knihy se odehrává u Willa v domě, sem tam nakoukneme k Louise domů, nebo když si vyjedou někam na výlet. Jednou či dvakrát se dokonce mrkneme i do bytu Louisiina přítele Patricka.

Celkové hodnocení – 5/5

Hodnocení na Goodreads – 4.28 z 5 

Hodnocení na Databázi knih – 92% ze 100 % 

Knihomol věčně s hlavou v oblacích, milovník seriálů, cestování a gumových medvídků. Amatérský pisálek, který by chtěl jednou vydat knihu. A hlavně - potrhlý podivín. Vše v jednom dárkovém balení. :)

7 Komentářů “Knižní recenze – Než jsem tě poznala (Jojo Moyes)

  1. Petra Reply

    Moc pěkná recenze, také jsem knihu četla a brečela jsem u ní jako želva. Jedna z nejlepších knih 🙂

    1. Zápisník Spisovatelky Post author Reply

      Naprosto souhlasím 🙂 Taky jsem bulela 🙂 Jsem ráda, že se ti moje recenze líbila 🙂

  2. Iwik Reply

    Wau, tak recenze opět bomba. Na knihu se již delší dobu chystám, mám ji připravenou ve čtečce, ale zatím jsem se nijak ne a ne odhodlat. Po této recenzi tomu učiním zadost a pustím se do ní hned, jak jen to půjde. Krásně napsaná recenze.

    1. Zápisník Spisovatelky Post author Reply

      Moc ti děkuju Iwi 🙂 Já knihu už čtu potřetí, tak moc jsem se do ní zamilovala. Momentálně na mě doma čeká druhý díl, Život po tobě, a tak nějak očekávám, že bude opět skvělý, i když jsem četla spoustu názorů, že stojí za prd :/ Takže se toho trošičku bojím …

      1. Iwik Reply

        Každý si musí udělat obrázek sám, rozhodně bych se na recenze druhých neupínala a vnímala svůj vlastní názor tak, jak to cítím já. Názor druhých Tě může upozornit na případné nedostatky, dát Ti podněty a poskytnout důležité tipy, ale rozhodně by Ti neměla názor vnucovat a podsouvat s tím, že jej jistě po přečtení budeš zastávat také. O tom by recenze dle mého názoru být neměly.

        1. Zápisník Spisovatelky Post author Reply

          To je pravda, v tom s tebou souhlasím. 🙂 Já si většinou recenze na knihy nečtu dřív, než knihu samotnou přečtu. Nevím proč to dělám, ale nemám to hold ve zvyku 🙂 Chci si ty recenze číst až po přečtení, abych s recenzí mohla porovnat svůj názor 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!