Knižní recenze – Kouzlení (Aprilynne Pike)

Zdravím =)

Kdybyste se podívali do složky KNIŽNÍ RECENZE v mém počítači, asi byste se zděsili. Mám totiž hrozně, ale fakt hrozně moc připravených recenzí, ale nějak je nestíhám vydávat. Kupí se to a kupí, protože poslední dobou knížky rychleji čtu, než vydávám recenze. Jo, a to se těšte na článek „Moje knihovna“. Mám doma hrozně moc knížek, do toho chodím ještě do knihovny, takže se knihy jen kupí a kupí. A navíc přemýšlím, co budu dělat s knihami, které doma mám, a nebudou se mi při čtení líbit. Asi někomu pověnuji, nebo někde prodám v antikvariátu. Anebo o ně udělám třeba i giveaway! No, nad tím asi zatím nemá vůbec cenu přemýšlet, protože než se těmi svými knihami prohrabu, tak stejně dřív zešedivým a umřu =D

Do dnešní recenze jsem si pro vás připravila pokračování knihy Křídla od Aprilynne Pike (recenzi na tato Křídla najdete zde KŘÍDLA (A.Pike) ). Pokračování se jmenuje Kouzlení.

Žánr – Scifi a Fantasy, Pro děti a mládež, Světová literatura

Rok vydání – 2012

Překlad – Alena Amchová

Vazba – Pevná

Hlavní postavy – Laurel, Tamani, David

Anotace – Být florelou v lidském světě není úplně jednoduché. Kromě toho, že vám jednou do roka na zádech rozkvétá květ, musíte tajit záležitosti florel a florelů před lidmi. Laurel má naštěstí poměrně tolerantní rodiče a přítele Davida. Jak se jim ale bude líbit, že Laurel musí strávit dva měsíce ve florelí Akademii a začne tajemnou říši navštěvovat daleko častěji? Ani potíže z loňského roku hlavní hrdinku neopustí a znovu bude čelit nebezpečím nadpřirozeného světa. Podaří se jí se ochránit svou rodinu a přátele? (zdroj – www.databazeknih.cz )

Vlastní názor – Stejně tak jako u prvního dílu jsem se do čtení nemusela vůbec nutit, protože mi to šlo samo. Sice mi tenhle druhý díl trval ve čtení déle (přečetla jsem ho během 4 dní), ovšem je pravda že jsem na čtení neměla skoro čas, proto taková doba (pro zajímavost – první díl jsem přečetla za polovinu, tudíž za dva dny). Co se týče děje, Laurel stráví léto v Avalonu, aby se konečně naučila to, co by měla umět každá Podzimní florela – učí se vytvářet lekvary, učí se stavbu rostlin a bylin, k čemu se jaká bylina používá, učí se dělat baňky na lektvary z cukrového skla. Po návratu domů pokračuje na střední škole, randí se svým lidským přítelem Davidem a tajně doma pokračuje s výukou rostlin. Docela mě to zklamalo, fandila jsem Tamanimu, ale Laurel si v knize vybrala člověka – Davida. Mrzí mě to, ale uvidíme, třeba tahle trojka ještě přinese zvrat. Rodičům na začátku léta, než odjela do Avalonu, prozradila, kdo ve skutečnosti je. Táta z toho má rodinnou senzaci a dobře to přijal, ovšem matka se Laurel začíná vzdalovat, začíná se uzavírat do sebe, a přestává s Laurel komunikovat. Během čtení mi přišlo, že matka se jí bojí, nebo štítí, a nechce si přiznat, že její dcera vlastně není člověk. Co se týče čtení, kniha se mi opět četla velmi dobře, je to mě velmi blízký žánr fantasy, miluju knihy o vílách, vymyšlených světech atd. Styl psaní je opět z pohledu třetí osoby, tento styl se mi velmi dobře čte, protože v takových knihách jsou popsány pocity více postav než jen té jedné hlavní.

No, co dodat k postavám. Objevila se nám tu nová postava, Klea, lovkyně trollů. Na scénu nastupuje jednou v noci, když se Laurel a David snaží odlákat trolla od jedné párty, a pak utíkají lesem. Klea zasáhne, a trolla omráčí. Nabídne jim pomoc, David ji vděčně přijme, ovšem Laurel je samozřejmě nedůvěřivá, tudíž pomoc odmítá. Abych řekla pravdu, tak ta Klea mi tam něčím vadila, a nedokážu přesně říct čím. Nevěřila jsem jí ani nos mezi očima 😀 Ale co by to bylo za knihu bez záhadné postavy, o které nikdo nic neví, že. Co se týče Laurel, líbí se mi, že je taková „vyspělejší“, více o věcech přemýšlí, a už jen neodhaduje. Ovšem po těch útocích trollů je samozřejmě více ostražitá. Ovšem k tomu má přeci Davida a Tamaniho, kteří se vzájemně stále nesnáší. Už jsem říkala, že mě strašně štve, že Laurel chodí s Davidem, a ne s Tamanim?

Konečně poznáváme více kouzlo Avalonu, jak to tam chodí. Navíc se dostáváme na nádhernou slavnost, při které potkáváme i Zimní florelu a zároveň vládkyni Avalonu. Co se týče celé korelí říše, tak je zde opravdu popsána nádherně a opravdu detailně. Miluju vymyšlené světy, a tenhle se skutečně povedl. Úplně si dokážu představit filmovou adaptaci, i když si myslím, že by se to stejně nepovedlo tak dobře vyobrazit jako v knize. Ale kdyby náhodou někdo se rozhodl, že na to filmovou adaptaci udělá, byla bych skutečně moc ráda.

Celkové hodnocení – 5/5

Tak co, už jste se podívali do Avalonu se mnou? Nebo vás zatím tato florelí série mine? Určitě mi dejte vědět v komentech, a doporučte mi nějakou podobnou sérii o vílách a s vymyšleným světem.